Virtuální svět, aneb jak umělá komunikace ovládá náš život

Dvacátý první století, svět počítačů, mobilních telefonů a různých sociálních sítí, které ovládli náš svět. Pokud se ohlédnu za minulostí, zjišťuji, že naše babičky,dědečkové a rodiče  neměli sice žádný internet, ale i přes to se dokázali lehce seznámit se svou láskou na celý život. Lidé k sobě měli úctu a vážili si jeden druhého. Jak je možné, že se v nynějším století 9 z 10ti párů v ČR rozvádí? Odpověď je na prosto jasná. Lidé se vrací z práce a jediné co je v dnešní době zajímá je internet. Existuje spoustu seznamek, kde Vaše identita může být skrytá, a pak se stává, že např. jeden muž, nebo jedna žena může mít v záloze několik milenek  či milenců. Přijít na to je snadné, neboť důvěra se vytrácí ze světa a každý z nás si pak dělá pravidelné kontroly u partnera v mobilu, nebo v zaznamenaném archívu v PC.

Pravda nebo fikce o Robinu Veselém

Na úvod

Vzhledem k tomu, že i tento člověk prošel mým životem, i když jako smýšlená postava na základě podvodu z jeho strany, chtěla bych tomuto jménu věnovat samostatnou kapitolu v mé knize. Proč zrovna tomuto člověku? Protože tento besceler si nemůžete nechat ujít. Kapacita sama o sobě. O Robinovi jsem začala psát hned ze začátku mé knihy, proto si můžete všimnou jistých změn, které postupem plynutí času nastaly. Na začátku to ještě byla víra v lásku, kterou mi tento člověk sliboval, ovšem realita se ukázala úplně jiná. Jaká? O tom se zde nyní můžete sami přesvědčit. Tato kapitola je reálnou pravdou, která se skutečně odehrála.

Na začátku mé knihy (duben 2013)

Tuhle tu kapitolu bych ráda věnovala člověku, na kterém mi nesmírně záleží. Samozřejmě nesmím opomíjet, že je to v době, kdy píši tuto knihu. Jaká se ukáže budoucnost? To je opravdu nyní ve hvězdách, protože mé vnitřní „Já“ musí být v téhle době velice silné. Někde, tam v hloubi duše cítím naději, vždyť ta umírá jako poslední, ale boj o důvěru v Robina, je stále slabší, obzvlášť když Vám každý radí, abyste jej ukončili.

Kdysi mi ovšem jeden moudrý člověk pověděl úžasný citát, kterého se snažím držet „počítej s horším, doufej v lepší, ale nikdy to nevzdávej“. Bylo těžké se podle něho v mé situaci mnohdy řídit, stále se to ještě učím, ale má něco do sebe. Stále píši v hádankách a jistě dumáte nad tím, co se tak záhadného děje, že musím bojovat s mým vnitřním „Já“. Budu se tedy snažit vylíčit tuto záhadu od samého počátku po přítomnost, neboť jak jsem již psala, tento románek stále pokračuje. Jen mě opravdu mrzí, že veškeré detaily, které se týkají jeho, jsem si nezaznamenávala od začátku našeho poznání se, ale kdo mohl tušit, že to tak dopadne?

Nejsem si nyní jista, ale myslím, že to všechno začalo v únoru roku 2013. Robin si založil seznamku na „badoo“, byl na ni docela krátce a první žena, která mu padla do oka, byla moje maličkost. Pamatuji si, že když jsem si prohlédla jeho foto, tak první myšlenky, které mi proběhly hlavou byly „tak s tady tím arogantním modelem se jako nehodlám bavit.“ Omyl, častá chyba, kterou stále dokola opakuji. Než opravdu poznám člověka, začínám škatulkovat a vytvářet si v hlavně mylné představy. Myslíte, že na světě neexistuje krásný model s dokonalou postavou, kterému nevadí ženy při těle? Ale ano dámy, existuje a přesně o takovém „panu dokonalém“ teď píši tuhle kapitolu. Teď si ovšem budu trochu protiřečit, protože ty uvozovky k panu dokonalému jsem zde použila s velkým záměrem. Krása a vypracované tělo ještě nedělá člověka dokonalým. I on má své nedostatky, které stále přehlížím. Láska nám na oči nasazuje růžové brýle a přes ty nelze vidět nedostatky milovaného člověka. Nyní se znovu vrátím na začátek našeho seznamování. Já velice ráda odbočuji a za to se předem omlouvám. Když bych měla zopakovat začátek našeho seznámení, psala jsem o tom, že jsem Robina poznala přes sociální síť „badoo“, kde mi sám od sebe začal psát. Jeho fotky mě okamžitě dostávaly do kolen, a že na nich vypadal jako model, odmítala jsem mu psát a nevěnovala jsem tomu takovou pozornost. I přes to jsem mu navrhla, aby mi zavolal na můj mobil, jelikož je pro mne velice důležité znát hlas toho dotyčného, hlavně jak se vyjadřuje a jak dokáže komunikovat. Jde tu jen o psychologii. Z ní poznám, zda mi stojí za to i nadále s člověkem komunikovat, či nikoli. Čekáte na odpověď, že mi zavolal? Vůbec. Aspoň tedy ne hned, nýbrž po týdnu, kdy se vracel ze služební cesty z Itálie. Dny plynuly a já zapomněla, že nějaký Robin existuje, až po týdnu telefon „ahoj, víš, kdo jsem?“ Ten večer jsme spolu protelefonovali dvě hodiny v kuse. A právě z toho telefonátu jsem poznala, že Já a On bude cesta na dlouhou trať.

Poznání pravdy (říjen 2013)

Byla krutá, byla zlá-pravda, ale přes to mi neukápla ani jedna slza. 16. 10. 2013 jsem se dozvěděla úplnou pravdu o rodině Veselé. Osm měsíců jsem jim bašťila veškeré kecy, které se jim zrodili v hlavě. Ale je fakt, že před nimi klobouk dolů, protože něco tak dobře zorganizovaného a do každého detailu naplánovaného může mít jedině geniální člověk. Otázka zůstává, proč tyto věci vůbec dělali a co jim to přinášelo? Kdo byli oni lidé, kteří si z žen dělali pouhou srandu? To se budu snažit vypátrat pomocí osoby, která se mě snažila zkontaktovat ohledně této věci.

Pavla se mi ozvala, jak jsem již uvedla, 16. 10. 2013. Docela dlouhou dobu přemýšlela, zda se semnou zkontaktovat, či nikoliv. Měla pouhý strach, že bych mohla být jedna z těch, které s nimi táhnou za jeden provaz. Ovšem, když četla mé příspěvky, které jsem posílala Robinovi na jeho stránku facebooku, neváhala a napsala mi. Napíši Vám začáteční konverzaci, která mezi Pavlou a mnou začala:

ONA– „Dobrý den Věrko, vím, že se osobně neznáme a dlouho jsem váhala jestli vás oslovit, ale nedá mi to, podle toho, co vidím na profilu od Robina si myslím, že bysme si měly my dvě asi promluvit, ale chtěla bych, jestli by to bylo možné nechat si to jen pro sebe, aby se to nedozvěděl Robin, Jirka a nikdo jiný z jejich rodiny, pokud je to možné…. Myslím, že si máme toho hodně co říct, protože podle mě jsme na tom podobně akorát každá s jiným mužem z jedné rodiny. Pokud byste stála o to si se mnou promluvit, tak stačí napsat jen telefon, mám neomezené volání, tak bych vám zavolala k večeru, až budu doma z práce. Jsem už zoufalá a proto možná dělám zoufalé činy a vidím, že vy jste na tom poslední dobou jako já, soudě podle fotky, kterou jste Robinovi poslala, aby aspoň věděl, jak vypadáte a podle písničky, kterou jste mu na profil poslala už v září… Byla bych moc ráda, kdyby jsme si mohly my dvě promluvit, možná že nám to oběma pomůže a vnese trochu světla a vysvětlení do těch našich otázek. Jen vás ještě jednou prosím, nechte si to jen pro sebe, i kdyby jste se mnou mluvit nechtěla, dejte mi jen vědět, jak se rozhodnete. Moc děkuji. Pavla (od Jirky Vjačky…tedy donedávna jsem si to myslela).“

– „Pavli????Tak to mě zajímá. Klidně mi volejte-resp. volej, protože já mám o čem mluvit. Mimo to, s Robinem jsem ve vztahu pouze jen v tom odkazu na facebooku, nevěřím, že nějaký vztah ještě je. Když jsem začala číst tyto řádky, rozklepala jsem se. Ke konci jsem si oddychla, ale teď hodně přemýšlím, co se dozvím. Asi začnu psát. Nejde to již vypustit. Každý mi říkal, ať jdu od toho pryč, že je to jen komedie, ale já tomu stále věřila. Že by to byli tak dobří herci? Pak jsem si říkala, proč tedy to divadlo, vždyť k čemu by jim to bylo???? Já to nechápu, nerozumím tomu, absolutně ničemu. Vis jak dlouho cekám? Osm měsíců. Ano, osm měsíců v naději, která již tento měsíc opadla. Začátky jsme si volali každý den, usínala jsem s nim po telefonu. Ted? Pokud jsem nezavolala, nevěděla jsem absolutně nic. Už 14 dní nevolám. Nebudu se vnucovat k něčemu, stejně by si jeho maminka opět něco krásného vymyslela. Mimochodem, píšu knihu a v té knize je i deník, tak že od jistého data mám vše zaznamenané, s kým jsem mluvila a o čem. Až to budu číst, bude to zajímavé.“

ONA „Věruš, jako kdyby jsi mluvila o mě a moji zkušenosti s Jirkou. prosím tě, je to opravdu jako přes kopírák, já čekám 6 měsíců a pokaždé, když měl přijet, tak to něco bylo, proč nemohl přijet, dokonce kolikrát mi říkal, že už vyjíždí a nikdy nedojel a vždycky nakonec skončil u Robina doma nebo v nemocnici, u mě to zase pokaždé zvedala Zuzka, což je údajně Jirkova mladší dcera… Věruš, prý jsi se s Robinem viděl, že ho znáš z nějakých bohoslužeb a že znáš osobně i Jirku, dokonce když jsi prý byla v létě v Opavě a přijela jsi nečekaně, tak že Robin měl čas jen 20 minut na kafe a potom že se s tebou sešla Martina, což je starší dcera Jirky, je na tom něco pravdy? U nás to bylo jako přes kopírák s tebou, každý den mi volal ráno, v poledne a večer, mluvili jsme spolu i několik hodin a v noci usínali spolu na telefonu… A potom najednou umřel Filip a od té doby konec, žádný telefon, žádná zpráva, pokud jsem nezavolala já, tak nic, občas se ozval na skype….a teď už pár dní nic, všichni mi taky říkali ať jdu od toho, ale já taky pořád věřila a říkala si, že přece tohle všechno nemůže jen hrát…. Ještě mě napadlo, napíšu ti dvě telefonní čísla na Jirku, jestli jedno není třeba Robinovo, mám totiž nějak pocit, jako by tihle dva byli buď jedna a ta samá osoba nebo měli nějaký telefon na víc z kterého si dělají legraci…

-„Pavli, můžeš mi prosím Tě zavolat?“

ONA-„Je to mazec, už jsem se odhodlávala ti napsat dlouho, ale bála jsem se, že se třeba pletu a že by jsi jim třeba řekla, že se vyptávám a že by byl zbytečně problém….ale vidím, že jsi na tom úplně stejně jako já.. Jasně Věruš, dej mi na sebe číslo, mám úplně husinu…“…………………………………………….

Autor: Věrka