Mediální analýza obrazu seniorů

Pilotní studie – první vlna empirického výzkumu

MEDIÁLNÍ ANALÝZA OBRAZU SENIORŮ

květen 2005

Předkládá:
Renáta Sedláková (Západočeská univerzita, Plzeň)
Lucie Vidovićová (Masarykova univerzita, Brno)

Motto: (… aneb proč na médiích záleží…)
»„Ale proč takové staré dámy? a proč tak surové útoky,“ ptali se kromě soudkyně
i přísedící. „Staří lidé jsou důvěřiví a nepozorní. z médií vím, jak snadno se dají
oklamat,“ vysvětlovala lidská zrůda, jak její dlouhá série zločinů začala.« (Blesk 14.
7. 2004, str. 6)

OBSAH

Úvod.……………………………………………………………………………………4
1 Reprezentace a stereotyp – teoretický význam mediální analýzy……………….6
2 Metodologie pilotního výzkumu………………………….…………………………..8
3 Televizní zpravodajství………………..………………………………………..…..10
3.1 Příspěvky o seniorech, stáří a stárnutí………………………………… 10
3.2 Obsahy sdělení – televizní zpravodajství……………………………………… 11
3.3 Kriminalita – senioři jako oběti a pachatelé…………………………………. 12
3.4 Politická ekonomie …………………………………………………………………. 14
3.5 Tragédie ……………………………………………………………………………….. 16
3.6 Životní příběh – story ………………………………………………………………. 16
3.7 Sociální práce, pomoc, podpora ………………………………………………… 17
3.8 Kultura ………………………………………………………………………………….. 18
3.9 Zdraví ……………………………………………………………………………………. 19
3.10 Shrnutí – televizní zpravodajství ………………………………………………. 19
4 Tištěná média – deníky………………………………………………………………20
4.1 Obsahy sdělení ………………………………………………………………………… 22
4.2 Politická ekonomie ………………………………………………………………….. 23
4.2.1 Důchodová reforma a veřejné finance, rozpočet…………………………. 23
4.2.2 Trh práce ……………………………………………………………………………. 25
4.2.3 Senior jako zákazník …………………………………………………………….. 25
4.3 Kriminalita……………………………………………………………………………. 26
4.3.1 Oběti trestných činů……………………………………………………………… 26
4.3.2 Tragédie, nehody a katastrofy ………………………………………………… 27
4.3.3 Pachatelé…………………………………………………………………………… 28
4.3.4 Pohřešované osoby……………………………………………………………… 29
4.4 Demografie…………………………………………………………………………….. 29
4.5 Kultura a volný čas………………………………………………………………….. 30
4.6 Životní příběh – story ……………………………………………………………… 31
4.7 Sociální práce, pomoc, podpora ………………………………………………… 32
4.8 Zdraví …………………………………………………………………………………… 35
4.9 (Lokální) politika …………………………………………………………………….. 35
4.10 Shrnutí – tištěná média …………………………………………………………… 36
4.11 Obecné připomínky k pokrytí témat ………………………………………….. 36
4.11.1 Zdvojení statusu a věk jako osobní charakteristika…………………….. 37

2

4.11.2 Ageismus (diferencované pojetí zpráv kvůli vyššímu věku)………… 37
4.11.3 Infantilizace stáří………………………………………………………………… 38
4.11.4 Stigmatizace na rovině latentního významu sdělení ………………….. 38
4.11.5 Tematizace seniorů-obětí a Romů-pachatelů ……………………………. 39
4.11.6 Absurdnost některých zpráv z tematické oblasti kriminalita……….. 39
4.11.7 Bulvarizace titulků, dramatizace události ………………………………. 40
4.11.8 Slovo před závěrem……………………………………………………………… 40
5 Shrnutí………………………..………………………………………………………..37
5.1 Doporučení pro novinářskou praxi …………………………………………….. 41
5.2 Diskuse………………………………………………………………………………….. 42
6 O autorkách…………………………………..……………..……………….………..39
7 Literatura………………………………………………….…………………….……..40
8 Vysvětlivky a citace……………………………………………………………….….41

3

Úvod

Stárnutí populace se stalo jednou z nejvýraznějších charakteristik moderního

vývoje euroatlantických společností. Česká republika představuje jeden z nejlepších
příkladů tohoto vývoje. Zrychlená druhá demografická tranzice, prodlužování naděje
na dožití a další hluboké demografické, a s nimi provázané sociální, změny postupně
mění tvář celé české společnosti. Hodnocení těchto změn variuje mezi různými
sociálními aktéry od téměř absolutní glorifikace nevídaných výdobytků humanity po
eugenistické výroky o zhoubném působení stárnutí populací na blahobyt celých
společností. Tento fakt samozřejmě legitimně zvyšuje zájem o výzkum biologických,
psychologických, sociálních, ekonomických i politických (či politologických) aspektů
stárnutí již více než čtyřicet let. i Česká republika má velkou tradici zejména
medicínských oborů věnujících se stáří, přičemž sociálně orientovaný výzkum se
u nás začíná výrazněji rozvíjet až koncem 80. let 20. století. Jedním z významných
výzkumných témat v tomto směru se stávají postoje společnosti ke stárnutí a starým
lidem (Haškovcová, 1989; Pacovský, 1990, Kuchařová, 1996 aj.). Dosud však jen
minimální pozornost byla věnována koncepci stáří jako sociálního (sociálně-
konstruovanému) fenoménu a úloze médií při tvorbě tohoto konstruktu. Krátký náhled
na tyto souvislosti se objevuje u Vidovićové (2005) v souvislosti s diskriminativními
přístupy vůči stáří, kde jsou média a populární kultura označeny jako jeden
z možných zdrojů ageismu (věkové diskriminace). Jsou-li totiž ve veřejném diskurzu
ageistické představy replikovány, jejich životnost se prodlužuje. z poněkud odlišného
úhlu pohledu na spojení mezi médii a seniory v ČR nahlížel Pácl (1998) ve svém
článku o seniorech jako čtenářích, posluchačích a divácích hromadných sdělovacích
prostředků. Dle našich zjištění však do roku 2005 nebyl v České republice proveden
ani náznak komplexního a detailního rozboru mediální kultury a interpretativní
analýza mediálních sdělení v souvislosti se stářím. Přestože je význam, jaký má
mediální kultura na formování veřejného mínění, již obecně přijímán, jen málo
pozornosti ve výzkumu bylo věnováno procesům tvorby mediálního obrazu seniora
a stáří. Některé potvrzující náznaky vlivu médií na populaci v této souvislosti lze najít
například v případě informovanosti populace o probíhající penzijní reformě (viz např.
Rabušic 2003). Média navíc, jak se zdá, nejsou jen pouhým „nosičem“ objektivních
informací. Jsou totiž zároveň jedním z hlavních činitelů podílejících se na vytváření
a strukturování naší každodennosti, čímž nám pomáhají překonávat neurčitost
okolního dění. Přitom sama mediální sdělení jsou sociálně konstruována. a platí to
nejen o zábavných žánrech, jakými jsou například seriály či dobrodružné filmy, ale
i o žánrech postavených na zobrazování skutečnosti, jako je zpravodajství. i když se
médiím daří vzbuzovat iluzi, že předkládané informace jsou věrným odrazem reality,
vše, co nám média předkládají, je jen určitou reprezentací – převyprávěním
přispívajícím k dalšímu konstruování okolní reality. Extrémní formy mediální
reprezentace reality shrnuje populární výrok „co není v médiích, jako by ani nebylo“.
Nutno dodat, že diváci či čtenáři obvykle necítí potřebu tyto skutečnosti kriticky
reflektovat.
V přístupu k druhým, kteří s námi sdílejí naši každodennost, se tak často odráží
řada konstruovaných stereotypů a generalizací, které jsou důsledkem zkratkovitosti
a konstruktivismu mediálního sdělení. Podle Burtona a Jiráka (2001) prozrazují médii
sdílené stereotypy mnohé i o společnosti, v níž působí. Tím se uzavírá jakýsi
pomyslný koloběh. Média odrážejí prostředí svého vlivu, přičemž jej sama zpětně
rekonstruují. Přijmeme-li pracovně tuto tezi, musíme se ptát, jaká je vzájemná
interakce stárnoucích společností a jejích hromadných sdělovacích prostředků? Jaké

4

kvality nabírá tento vztah? a jaký obraz či odlesk stáří se do takové společnosti
vrací?
Početné zahraniční výzkumy (např. Bazzini et all. 1997; Signorielli 2001; Mass
longevity… 1998, Evers 1999; Ross 2001 aj.) zjišťují, že senioři jsou
v audiovizuálních médiích podreprezentováni s ohledem na jejich podíl v populaci,
hovoří se o nich výrazně častěji v negativních souvislostech, jako jsou násilné trestné
činy nebo ekonomické problémy společnosti, a jsou vizualizováni jako nemohoucí
či nemocné osoby. Ke stejným závěrům dochází i Curetonová (2004), která
shromáždila výsledky jedenácti studií provedených na různých vzorcích mediálních
sdělení. Jeden z výzkumů, které Curetonová cituje, se například zaměřil na
obsahovou analýzu reklam v denících a zjistil, že pouze 8 % reklam portrétuje starší
osoby, z čehož jsou pouze 2 % ženy, které jsou v 72 % prezentovány jako závislé na
druhých. Všechny tyto zahraniční projekty se tak až vzácně shodují ve svých
hlavních závěrech. Je možné očekávat podobné závěry i u nás? Jak současná
média přistupují k tématu stáří? Informují česká média o seniorech nezaujatě, nebo
také prezentují jisté stereotypy, a podporují tak negativní postoje veřejnosti vůči
seniorské populaci? Je obraz Čechů v důchodovém věku vyvážený, nebo jsou
témata spíše tendenční?
Tato zpráva o mediálním obrazu seniora si neklade za cíl odpovědět na tyto
otázky beze zbytku. z technických důvodů (viz metodologická kapitola a diskuse
v závěru) se v této fázi analýzy zaměříme především otázku, jak vypadá „typický“
senior v podání českých médií. Dříve ovšem, než se budeme věnovat analyzovaným
příspěvkům, krátce se seznámíme s teorií mediální konstrukce reality a konceptem
stereotypu. Poté se zaměříme na obraz stáří a seniora ve zpravodajských denících
tří největších českých televizí a v druhé části na obraz seniorů v médiích tištěných.
Závěry věnujeme shrnutí nejvážnějších či nejzajímavějších zjištění a stručným
doporučením pro novinářskou praxi.

Považujeme za důležité zdůraznit, že cílem této zprávy není hodnotit, ale
podtrhnout některé výrazné tendence, se kterými se v dnešní mediální kultuře
setkáváme. Naším cílem je poskytnout první vhled do mediální kultury a upozornit na
možnost zvýšení její inkluzivity v měnících se demografických podmínkách. Jinými
slovy, chceme se ptát, zda je možné vhodnou mediální politikou dosáhnout změny
veřejného diskurzu a začít o stáří mluvit, psát a přemýšlet „jinak“.

V důsledku zvolené metodologie byla audiovizuální a tištěná média
analyzována odděleně, a to nezávisle každou z autorek zvlášť. Nezamýšleným, ale
zajímavým, důsledkem je tak duplicita referovaných událostí – respektive zpráv
o nich, které jsou citovány jak v kapitole o audiovizuálních, tak v kapitole o tištěných
médiích. Tento fakt poukazuje na obecnou tendenci médií jako celku přistupovat
k událostem relativně jednotně, a je zároveň i částečným potvrzením reliability našich
zjištění. Můžeme tak mluvit o vystižení určitého trendu, který jde napříč českou
mediální scénou a není jen specifickým přístupem určitého média.

Pro snazší čitelnost textu a zachování maximálně možné souvislé grafické
úpravy jsou citace a odkazy uvedeny v závěru dokumentu ve vysvětlivkách.

5

1

Reprezentace a stereotyp – teoretický význam mediální analýzy

Podle aktuálně dominantního přístupu sociologie vědění nelze okolní svět

považovat za samozřejmou, danou realitu, i když se nám všem taková zdá být, ale je
potřeba ji nahlížet jako sociální konstrukt. Tedy jako skutečnost vznikající, průběžně
tvarovanou a udržovanou lidskými interakcemi, jež se v ní neustále odehrávají. Podle
Bergera s Luckmannem (1999) je orientace aktérů ve světě postavena na třech
vzájemně propojených procesech: externalizaci, objektivizaci a internalizaci. Díky
těmto procesům se společnost jeví jako objektivní realita, ale je i realitou subjektivní,
neboť je výtvorem člověka, kterého ale zároveň zpětně formuje. Svět, s nímž se
každodenně setkáváme, má svůj původ v našich myšlenkách a činnostech, jimiž je
jako reálný udržován. Člověk se rodí do institucionalizovaného světa a v procesu
socializace se skrze jazyk a řadu dalších rutinizovaných činností učí vnímat okolní
realitu jako uspořádanou a orientovat se v ní. Média jsou jedním z hlavních činitelů
podílejících se na vytváření a strukturování naší každodennosti, a pomáhají nám tak
překonávat neurčitost okolního dění.
Studie1 zkoumající zpravodajské postupy, dospěly na základě komparace
mediálních sdělení s reálným předobrazem prezentované skutečnosti k závěrům, že
při mediálním zprostředkování reality dochází ke zkreslením. „Média si vybírají,
o čem a jak budou referovat. Existují určitá témata, která preferují, vyhledávají
a vracejí se k nim. (Burton, Jirák, 2001: 239). Tento proces, který je v mediálních
studiích označován jako nastolování témat (agenda-setting), upozorňuje na
skutečnost, že tvůrci sdělení nejprve události třídí a určují, které se dostanou do
zorného pole příjemců, a ty následně prezentují jako nejdůležitější. Teorie
zpravodajské hodnoty říká, že pro výběr událostí, jež budou publiku prezentovány,
existují určitá kritéria, podle nichž tvůrci sdělení posuzují vhodnost určité události pro
zpracování a předložení publiku. Takovými kritérii je například atraktivita události, její
významnost, rozsah či aktuálnost, dlouhodobost nebo zainteresovanost nějaké
celebrity. Obecně platí, že pro to, aby se událost dostala k příjemcům, musí nejprve
překročit práh pozornosti tzv. gatekeepera – osoby rozhodující, o kterých událostech
bude dané médium informovat.2
Většina reprezentací užívaná médii navíc podléhá stabilním vzorcům. Určité
žánry reprezentují okolní jevy určitým předvídatelným a diváky očekávaným
způsobem. Například od zpravodajství čtenáři odůvodněně očekávají věrohodný
popis faktů a objektivní informace, a proto se celkové zpracování a vyznění
zpravodajských pořadů snaží v divácích vzbudit dojem co největší důvěryhodnosti,
objektivnosti a aktuálnosti prezentovaných sdělení. K těmto ověřeným výrobním
vzorcům přispívají jednak formální pravidla vystupování moderátora nebo podoba
zpravodajského studia, ale také postupy, jak určitou událost natočit, jaké typy osob
citovat, či jaká volit místa pro rozhovory.
Jedním z médii využívaných nástrojů jsou tzv. typizace. Podle Bergera
s Luckmanem (1999) probíhá většina našeho jednání v realitě automaticky na
základě předpřipravených vzorců jednání, které jsme internalizovali během naší
socializace. Typizace je tedy základním způsobem vytváření významu, jenž nám
napomáhá orientovat se v okolním světě. Jednotlivé věci, osoby a události,
se kterými se setkáváme, vztahujeme k předem vytvořeným obecným klasifikačním
schématům. Tyto kategorie jsou vždy širší a obecnější než objekty, které na jejich
základě posuzujeme. Například osobám připisujeme členství v různých skupinách

6

„osobnostních typů“ podle jednoznačně rozpoznatelných znaků: pohlaví, věku, třídy,
národnosti, jazyka, vzhledu, vykonávané sociální role atd. Jednotlivostem rozumíme
právě skrze „typ“. Typ je jednoduchá, zapamatovatelná, snadno uchopitelná, široce
rozpoznatelná a minimálně proměnlivá charakterizace postavená na několika
zdůrazněných rysech – návod, jenž nám pomáhá velmi rychle a rutinně interpretovat
činnosti, ale i osoby, s nimiž se setkáváme. Také média těchto typů využívají.
Problémem se však stanou ve chvíli, kdy překročíme neznatelnou hranici a z typu se
stane stereotyp. Hall (1997) mluví o základních třech odlišnostech mezi typizací
a stereotypizací. Za prvé stereotyp redukuje osoby na několik základních,
jednoduchých charakteristik, které jsou reprezentovány jako fixní a přirozeně dané,
i když se jedná o kulturně definované kategorie. Za druhé stereotyp užívá strategii
rozdělení: „Stereotyp je součástí zvýznamňování sociálního a symbolického řádu.
Stanoví symbolickou hranici mezi „normálním“ a „deviantním“, „normálním“
a „patologickým“, „přijatelným“ a „nepřijatelným“, co náleží a co ne, co je „Jiné“,
odděluje „členy skupiny“ a „outsidery“, „Nás“ a „Je“„ (Hall 1997:258). Za třetí
stereotypy mají tendenci se vyskytovat tam, kde je výrazná nerovnost moci, jejímž
aspektem je etnocentrismus, tedy aplikování norem vlastní kultury na kultury odlišné.
Označení stereotyp použil jako první v roce 1922 v knize Public Opinion Walter
Lippmann pro představy, jež o okolní realitě existují ve vědomí lidí. Tyto obrazy3, jak
je nazývá, jsou předem daná schémata vnímání a hodnocení, která nevznikají na
základě naší zkušenosti, ale přejímáme je z jiných zdrojů, včetně masových médií.
Náš stereotypizovaný obraz ukazuje svět takový, jaký si myslíme, že je (ne jeho
skutečnou podobu). Stereotypy jsou projekcí našich osobních hodnot na okolní svět.
Jsou spojeny s určitými pocity a nejsou neutrální.4 To ale neznamená, že jsou jen
negativní. Naopak mohou být i kladné. Stereotypy potlačují složitost jevů. „Jsou to
určité zveličené představy, zjednodušení a nekritická hodnocení určitých kategorií.
Ačkoli často přehánějí a pokřivují realitu, jsou lidmi akceptovány jako fakta“.5 Jestliže
je stereotyp pevně zakořeněn, naše pozornost je přitahována k faktům, které jej
podporují, a opomíjí jevy protikladné. Stereotypy mají často iracionální charakter,
je proto obtížné je změnit logickými argumenty. Ani odporující osobní zkušenosti je
zpravidla nevyvrátí, ale jsou spíše považovány za výjimky. i když se stereotypy
v čase mohou pozměnit nebo zcela vymizet, obecně jsou velmi rigidní. Stereotypy se
netýkají jen těch, které popisují, ale vypovídají i o těch, kteří je užívají. To, jak
společnost vnímá odlišné skupiny a jak k nim přistupuje, odrážejí, ale i formují
masová média. Věnujme tedy pozornost tomu, zda se lze s takovými
zjednodušujícími generalizacemi a stereotypy setkat i v mediální kultuře při
referování o stáří a seniorech.

7

2

Metodologie pilotního výzkumu

Mediální analýza obrazu seniorů byla zpracována na základě objednávky

Diakonie CČE Praha v rámci širšího projektu zaměřeného na propagaci aktivního
stáří s názvem „Senior a já“, podporovaného Nadací pro rozvoj občanské společnosti
a programem PHARE. Analyzovaná data byla dle výběrových kritérií poskytnuta
zadavatelem. Analýza byla zpracována na základě přepisů zpráv poskytnutých
agenturou pro monitoring médií Newton IT. Přepisy byly poskytnuty bez průvodní
obrazové dokumentace, která proto nemohla být předmětem analýzy. Základní
soubor byl vybrán z novinových článků a televizního zpravodajství za rok 2004, tj. za
období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004.
V první vlně analýzy byla sledována následující média:
• deníky: Blesk, Hospodářské noviny, Lidové noviny, Mladá fronta Dnes
• audiovizuální pořady: ČT 1 – Události, Nova – Televizní noviny, Prima –
Deník
Klíčová slova, na základě kterých byl proveden výběr sdělení, byla:
• senior, senioři, seniorský, penze, penzista, důchod, důchodce, důchodkyně,
stáří, staří, starý, stařenka, stařeček, babička, dědeček
Základní výzkumnou jednotkou analýzy byl zvolen tištěný článek respektive
zpravodajský příspěvek. Sdělení z tištěných periodik byla roztříděna do
24 tematických kategorií (viz tabulka 1) na základě jejich kontextuálního významu,
bez ohledu na frekvenci výskytu klíčových slov. v případě televizního zpravodajství
byl počet tematických kategorií nižší. U deníků Mladá fronta Dnes a Blesk byl
z důvodu vysokého počtu článků pro analýzu vybrán metodou náhodného
stratifikovaného výběru respektujícího rozdělení souboru z hlediska jejich obsahu
výběrový soubor (o velikosti 10 % v případě MF Dnes a 50 % v případě Blesku).
Analýza byla provedena sociologickou metodou interpretativního čtení dle Kronick
(1997), která dovoluje kombinovat kvantitativní a kvalitativní metodologické přístupy.
Každé sdělení bylo zařazeno do jednoho předem definovaného specifického
tematického okruhu, a to dle převažujícího významového kontextu, bez ohledu na to,
zda obsahovalo témat více či ne. Specifické kategorie byly na základě tématické
příbuznosti sloučeny do širších tematických kategorií, které se staly vyššími
analytickými jednotkami. Důvodem pro vytvoření těchto kategorií vyššího řádu byla
též nízká frekvenční obsazenost některých specifických kategorií (EU, doprava nebo
politika jsou příklady takových kategorií). Sledovaná témata obsahu sdělení a jejich
klastrování do vyšších tematických kategorií ukazuje tabulka č 1. Kategorie „ostatní“
zahrnuje specifická sdělení, která nebylo možné zařadit do popsaných kategorií
a v této první vlně výzkumu nebyla podrobena detailnější analýze. Kategorizace byla
v této části výzkumu provedena ad hoc a variuje pro jednotlivá periodika a média.

8

9

3

Televizní zpravodajství

V realizovaném šetření byla zkoumána média tištěná i audiovizuální. Protože

množství obsahů, které nám denně média předkládají, je velmi široké a nebylo
v našich silách ani možnostech jej obsáhnout, zvolili jsme pro analýzu
audiovizuálních sdělení pouze hlavní zpravodajské relace tří českých celoplošných
televizních stanic. Zpravodajský žánr jsme se rozhodli zkoumat proto, že většinová
populace k těmto relacím zpravidla přistupuje jako k objektivním, nestranným
faktickým sdělením, která považuje za relevantní zdroj informací. Málokdo si
uvědomuje, že také výběr prezentovaných událostí podléhá výběru novinářů a je
podřízen „tradičním“ postupům novinářské práce zpracovávání údajů. Položili jsme si
otázku, jak byla starší část populace prezentována v hlavním zpravodajství tří
celoplošných televizních stanic České televize, Novy a Primy v uplynulém roce?
Podívejme se, jaká zjištění analýza přinesla.

3.1

Příspěvky o seniorech, stáří a stárnutí

Příspěvky o seniorské problematice nejprve popíšeme prostřednictvím

kvantifikovatelných ukazatelů, které nám přiblíží jejich rozsah. v uplynulém roce
(2004) jsme zaznamenali 261 příspěvků s výskytem hledaného klíčového slova
a věnovaných zkoumanému tématu stáří. Nejvíce příspěvků zaznělo v relaci Televizní
noviny komerční stanice Nova (n=101). Televize veřejné služby (Česká televize)
odvysílala, alespoň pro nás překvapivě, relevantních sdělení nejméně. Celkově ale
můžeme říci, že sledované televizní stanice odvysílaly v loňském roce srovnatelné
množství příspěvků, v nichž se pojednávalo o některém z témat stáří. Vzhledem
k celkovému objemu odvysílaných zpravodajských relací v jednom kalendářním roce,
který se pohybuje kolem 5000 u každé stanice, je podíl sdělení souvisejících se
stářím naprosto zanedbatelný. v poměru tak neodpovídá podílu osob vyššího věku
v české populaci (necelých 20 % osob nad 60 let) a nelze tedy mluvit
o systematickém pokrývání tohoto tématu.
Tabulka 2: Počet příspěvků odvysílaných jednotlivými stanicemi

stanice

absolutní četnost relativní
četnost

NOVA – Televizní noviny
Prima – Deník
ČT 1 – Události
celkem

101
84
76
261

39 %
32 %
29 %
100 %

Všechny zpravodajské relace dohromady odvysílaly průměrně sedm sdělení
o seniorech za měsíc. Tyto informace nebyly publikovány pravidelně. Zpravidla
v rámci jedné relace zazněl pouze jeden příspěvek k tomuto tématu, jen výjimečně
byly v jedné relaci příspěvky dva. Ukázalo se také, že výskyt témat ve zkoumaných
relacích v jednotlivých dnech vykazoval jistou souvislost. Buď se tématu věnovalo
více stanic nebo žádná z nich. Nejvíce příspěvků jsme zaznamenali vždy na přelomu
roku, tedy v lednu a v prosinci roku 2004. Část z těchto sdělení se věnovala situaci

10

seniorů o vánočních svátcích. K nárůstu počtu sdělení se seniorskou tematikou, jak je
vidět z grafu č. 1, dochází i v prázdninových měsících, tedy v době, kdy je obecně
méně událostí na politické scéně. Tento nedostatek politických informací novináři
nahrazují událostmi z jiných sfér, a tak se dostává více prostoru i seniorům a tématům
spojeným se stářím.

Graf 1: Počet příspěvků odvysílaných jednotlivými stanicemi v měsících roku
2004

14
12
10
8
6
4
2
0

rok 2004

ČT1

NOVA

Prima

Protože jsme při našem výzkumu disponovali pouze přepisy příspěvků,
nemůžeme podat informaci o jejich celkové délce ani o doprovodném obrazovém
materiálu. To samozřejmě vnímáme jako výrazné omezení výzkumu, neboť obrazová
část sdělení je pro audiovizuální média klíčová a často nese významnou část celé
informace. Výjimkou ale nejsou ani případy, kdy obrazové sdělení není v souladu
s komentářem a místo, aby jej ilustrovalo, spíše se s ním rozchází a posouvá tak celý
význam příspěvku do jiné roviny. Tyto významové posuny a latentní obsahy
analyzovaných zpráv jsme na základě dostupného materiálu neměli možnost odhalit.
Budeme se proto věnovat především obsahovému zakotvení sdělení – tématům,
v jejichž kontextu bylo o seniorech nejčastěji informováno.

3.2

Obsahy sdělení – televizní zpravodajství

Zkoumané příspěvky jsme kategorizovali na základě hlavního tématu

a kontextu, do něhož byla sdělení zarámována. Identifikovali jsme osm základních
tematických okruhů, v nichž novináři o seniorech informovali: kriminalita, politická
ekonomie, sociální práce, tragédie, kultura, zdravotnictví a životní příběh. Pokud

11

některé příspěvky zahrnovaly více témat, zařadili jsme je k tématu, které ve sdělení
dominovalo. Několik příspěvků, které se vybraným kategoriím vymykaly, jsme zařadili
do skupiny ostatní. Tabulka č. 3 ukazuje, kolik sdělení z jednotlivých tematických
okruhů bylo zařazeno do vysílání zkoumaných relací. v následující části si jednotlivé
kategorie rámující „seniorská sdělení“ podrobněji přiblížíme. Budeme postupovat
především podle četnosti od největší kategorie, ale zároveň se budeme snažit
zachovat návaznost kategorií, které spolu tematicky souvisejí. Podrobněji se budeme
věnovat především těm sdělením, která ukazují zkreslení, jichž se novináři při
informování o tématech spojených se stářím a stárnutím dopouštějí.

Tabulka 3: Tematické kategorie odvysílaných příspěvků

kategorie

kriminalita
politická ekonomie
tragédie
životní příběh
sociální práce
kultura
zdravotnictví
ostatní
celkem

absolutní
četnost
99
73
31
23
15
6
5
3
261

relativní četnost

38 %
28 %
12 %
9 %
6 %
2 %
2 %
1 %
100 %

Tato témata však nebyla v jednotlivých televizních zpravodajských relacích
zastoupena zcela rovnoměrně. Variabilita témat je uvedena v grafu č. 2.

Graf 2: Počet příspěvků odvysílaných jednotlivými stanicemi dle kategorií (v %)

40
35
30
25
20
15
10
5
0

27

36

36

24
24

25

4

15

12

9

7

7

4

8

3

2 4

0

2

2

1

2

1

0

kriminalita politická
ekonomie
ČT 1

tragédie životní příběh sociální
práce
NOVA

kultura

Prima

zdraví

ostatní

3.3

Kriminalita – senioři jako oběti a pachatelé

Společným jmenovatelem článků nejčetnější kategorie byla kriminalita. Do této

skupiny byly zahrnuty dvě pětiny (38 %) analyzovaných příspěvků. Příspěvky z této
kategorie lze rozdělit do několika základních skupin: 1) senioři jako oběti trestných

12

činů, 2) senioři jako pachatelé nebo obvinění z trestných činů a 3) senioři jako svědci
trestných činů. Projděme si jednotlivé typy podrobněji.

Tabulka 4: Příspěvky z kategorie kriminalita odvysílané v relacích

kategorie
četnost)

(absolutní

ČT 1 – Události

NOVA
Televizní
noviny

Prima –
Deník

oběti trestných činů
pachatelé trestných činů
svědci trestných činů
celkem

13
14
0
27

24
12
0
36

23
12
1
36

Největší část kategorie kriminalita byla tvořena sděleními o trestných činech,
jejichž oběťmi se stali lidé důchodového věku. Tato skupina zahrnuje především
příspěvky o okradení důchodců, nejčastěji v jejich domácím prostředí,
různými pachateli. Při krádežích, o kterých je referováno, navíc často dochází i ke
zranění nebo usmrcení oběti. Nejčastěji probíranou událostí tohoto charakteru byl
v loňském roce případ manželů Stodolových, souzených za „největší vražednou sérii
u nás“6 a případ ženy ubodané dvanáctiletým chlapcem, který vyvolal diskusi
o snížení hranice trestní zodpovědnosti. Obětmi těchto loupežných přepadení se
stávají častěji ženy, které jsou v příspěvcích označovány jako bezbranné7, osamělé8
důvěřivé9stařenky10 a to nejen moderátory a novináři, ale i osobami v příspěvku
citovanými: „Každej člověk starej je důvěřivej, většinou, víte. Otevře kdekomu.“11
Podle novinářů je důvodem napadání osob vyššího věku často i jejich „zdraví, kvůli
kterému už nejsou schopni se bránit“12. Novináři České televize situaci vysvětlují
„ústy“ prezidentky Bílého kruhu bezpečí Petry Vitoušové: „…se domnívají, že se
nebudou bránit. a […] předpokládají, že nepodají dobré svědectví policii.“13
Především ve vysílání komerční televize Nova se navíc objevuje tendence
k vulgarizaci a dramatizaci případů, které jsou komentovány jako „největší
a nejotřesnější případ v historii České republiky“,14 kdy „důchodcům doslova tuhla
v žilách krev“15.
Skupina devíti příspěvků této kategorie, kterou nemůžeme opomenout, přináší
informace o diskusi o hranici trestní odpovědnosti, kterou vyvolal případ chlapců,
kteří na Rychnovsku utekli z Dětského domova a ubodali ženu.16 Přestože je jádro
sdělení zaměřeno na otázku trestní odpovědnosti mladistvých a zmínku o osobách
vyššího věku lze považovat za okrajovou, je tento příklad významnou ilustrací
tendence identifikovat vedlejší aktéry události věkem (resp. stářím) i přesto, že jejich
věk nehraje v popisované události žádnou roli a nepřináší žádnou novou informaci.
Máme se snad domnívat, že by tato diskuse nenastala, kdyby mladiství delikventi
ubodali např. muže ve středním věku nebo osmnáctiletou dívku? Věk oběti je pro
diskusi o trestní odpovědnosti irelevantní.
V další části příspěvků z kategorie kriminalita byli důchodci na straně
obžalovaných či pachatelů trestných činů. Velkou část z nich (13 příspěvků) tvořily
informace o Vladimíru Štěpánkovi, podezřelém ze série bombových útoků, který na
začátku loňského roku podlehl bodným zraněním, která si způsobil, když jej zatýkali
policisté.17 Další větší skupinou případů, o kterých média informovala, jsou dopravní
nehody (8 příspěvků), jichž jsou lidé důchodového věku viníkem.18 Příčinou těchto
dopravních nehod je zpravidla nepozornost řidičů19, ale i špatný stav jejich, zpravidla
starších, vozidel. Na mysl se dere otázka, zda jsou starší občané zdravotně způsobilí

13

k řízení motorových vozidel, zvláště, když jsme Českou televizí o dopravní nehodě
informováni následovně: „důchodce je na jedno oko slepý, s brýlemi ale řídit mohl.
Sám vypověděl, že děti na přechodu neviděl a slyšel až náraz.“20 Televize Nova
situaci vysvětluje tím, že „staří lidé usedají za volant jen zřídka a chybí jim proto
praxe“21, tak se může stát, že se řidič „zalekl brzdícího auta, co jelo před ním“22 a na
překážku na vozovce „nestačil včas zareagovat“23.
Ostatní příspěvky zahrnuté do kategorie kriminalita jsou rozmanité, někdy
značně kuriózní a dodejme, že mnohdy bulvárního charakteru, a to bez ohledu na
stanici, která je odvysílala. Dozvěděli jsme se například o ženě, která schovávala rok
a půl svého mrtvého manžela na půdě a pobírala za něj důchod,24 mužích, kteří
střílejí po svých sousedech25, muži, jenž kvůli neplacení nájemného rozoral fotbalové
hřiště26 nebo pěstiteli ptačího zobu pro kanáry, který byl ve skutečnosti
marihuanou27.
Spektrum informací, které se v kriminálním kontextu diváci jednotlivých stanic
dozvěděli, je poměrně široké. z velké části příspěvků však vyplývá, že osoby
důchodového věku jsou buď natolik důvěřivé, bezbranné a neschopné, že se stávají
obětí různých loupežných přepadení, nebo že nejsou zcela pořádku zdravotně,
popřípadě psychicky, a stávají se pachateli i poměrně neobvyklých trestných činů.

3.4

Politická ekonomie

Do druhé nejčetnější kategorie obsahu zkoumaných sdělení jsme zařadili ta,

která se nějakým způsobem zabývala otázkami spjatými s politickou scénou
a ekonomikou. Informace zpravidla tyto dvě oblasti propojovaly, záleželo spíše na
úhlu pohledu, který informaci ukotvoval buď ekonomickými údaji například
o připravovaném státním rozpočtu, nebo je zasazoval více politicky do sdělení
o jednáních vlády a parlamentu.

Tabulka 5: Příspěvky kategorie politická ekonomie odvysílané v jednotlivých
relacích

kategorie

ČT 1 –

NOVA –

Prima – Deník

(absolutní četnost)
důchodová reforma

Události Televizní noviny
11 10

9

stárnutí populace
zdražování
valorizace důchodů
jiné
celkem

2
5
5
1
24

1
5
7
1
24

1
8
6
1
25

I v kategorii politická ekonomie jsme identifikovali několik podtémat, kterými se
novináři zabývali častěji. Seznamme se s nimi podrobněji. Nejvíce zastoupena byla
sdělení o důchodové reformě. Téma, které výrazně rozděluje českou politickou
scénu, se opakovaně dostávalo do středu pozornosti během celého roku. Jedná se
o jedno z témat, za které je vláda kritizována opoziční ODS, především pro finanční
nákladnost stávajícího stavu. Většina příspěvků na toto téma je poměrně věcných,
představuje možné varianty budoucího uspořádání důchodového systému, ilustruje
výpočet důchodů, přináší informace ze sousedního Slovenska, kde reforma již
proběhla, a zdůrazňuje nutnost urychleného řešení, neboť existují „obavy, že pokud

14

se náš penzijní systém rychle nezmění, jednoho dne nebude z čeho vyplácet
důchody dnešním mladým lidem“28. v řadě příspěvků zaznívá zmínka o důchodové
reformě pouze jako jeden z bodů, který je součástí programového prohlášení nové
vlády a o kterém se bude jednat. Potřeba důchodové reformy vyplývá především
z demografického vývoje české populace, kterou charakterizuje hlavně výrazný
pokles porodnosti a prodlužující se průměrný věk dožití. Zpravodajské příspěvky,
které se tématu věnují, zdůrazňují narůstající počet starých lidí29. Nova dokonce
zvolila alarmující formulaci: „V roce 2050 se Česko změní v zemi důchodců“30, a na
Primě se mluví o armádě důchodců31, což jsou formulace, které mohou vyvolávat
dojem krize či dramatičnosti situace. Nova však příspěvek v závěru zlehčuje
prohlášením: „Jedno pozitivum snad stárnutí populace přeci jen má, ženy už
nebudou muset tajit svůj věk a budou s hrdostí říkat: ´Je mi teprve padesát.´“32
Informace tohoto rázu zaznívají z obrazovek všech zkoumaných televizních stanic
a jejich „aktéry“ jsou výhradně zástupci politických stran, případně ekonomové, kteří
se k tématu vyjadřují.
Senioři jsou naopak často zmiňováni v souvislosti s dalším tématem, které lze
obecně shrnout jako zdražování. v příspěvcích analyzujících nárůst či pokles cen
zboží a služeb, ke kterým během roku docházelo, mimo jiné v důsledku změny sazby
DPH, jsou starší občané a rodiny s dětmi opakovaně uváděni jako ti, jichž se
ekonomické posuny dotknou nejvýrazněji, případně ti, na něž by vládní ekonomická
opatření měla brát zvláštní zřetel.33 Hodnocení jejich situace slyšíme spíše z úst
dotázaných než novinářů. Například na Primě zaznělo: „Důchodci na to určitě mít
nebudou“34, „pro důchodce už bude finančně neúnosný“35. Dotázaný, jenž se
vyjadřuje k uvažovanému zavedení paušálních poplatků z lékařských předpisů, jej
komentuje slovy: „Radši bych zdechnul, než bych měl chodit a platit recepty.“36 Na
tomto místě je nutné zmínit, že jsou to novináři, kdo vybírají, jaké „komentáře“
v příspěvcích zazní, a že je právě jejich úkolem zvolit vhodné vyjádření ilustrující
postoj cílové populace k nastíněnému problému. Toto prohlášení však nepřináší
žádnou novou informaci a je víc než cokoli jiného spíše výstřední a pobuřující. Ale je
zároveň právě tím, které může vést k podpoření vnímání seniorů majoritou jako
nespokojených reptalů.
Ke slovu se však senioři dostávají až v další podkategorii témat, která zahrnuje
údaje o konkrétních, aktuálních opatřeních pro sociálně slabší skupiny obyvatel
a o valorizaci důchodů. Použité citace mají ilustrovat obtížnou situaci starších
občanů, jejichž příjmy se po odchodu do penze výrazně snížily. Dotázaní jsou zde
tedy těmi, kteří si především stěžují a vládní opatření kritizují. „´Není to žádné
zvyšování důchodu, ale almužna,´ říkají penzisté.“37 Komerční stanice situaci navíc
dramatizují označeními, která užívají k jejímu pojmenování. Slyšíme tak
o penzistech, kteří křičí38 nebo se rozčilují39. Přitom prosazení zvyšování důchodů
v následujícím roce bylo příčinou, proč ministr práce a sociálních věcí Zdeněk
Škromach pohrozil demisí a „zvýšení důchodů si v příštím roce vyžádá ze státního
rozpočtu zhruba o třináct miliard víc než letos“40. Podobné informování staví seniory
do pozice věčných nespokojenců, kteří si stěžují i ve chvíli, kdy jsou vlastně ve
výhodnější situaci než ostatní populace, neboť zatímco valorizace důchodů je
zajišťována pravidelně zákonem, mzdy ostatních zaměstnanců jsou zvyšovány méně
často a nepravidelně. Uvádění konkrétních částek, které si valorizace vyžádá, pak
může sloužit jako důkaz podporující postoj části majority, vnímající starší občany jako
nákladnou přítěž. Celkově je možné vnímat diskuse o důchodech a reformě

15

důchodového systému jako klíčové, přispívající k formování postojů společnosti ke
starším spoluobčanům.

3.5

Tragédie a nehody

Třetí nejčetnější kategorie obsahu zahrnovala 31 příspěvků a dostala souhrnné

označení tragédie. Nutno dodat, že se jedná o pojmenování, které velmi často
používají samotní novináři a zaznívá i v příspěvcích. Tato skupina obsahovala tři typy
sdělení: 1) informace o neštěstích či nehodách, při kterých byly zraněny,
ohroženy či zemřely osoby vyššího věku; 2) o sebevraždách a 3) o nepříznivých
událostech, jejichž byli senioři účastníky či svědky. z výše uvedeného grafu 2 je
patrné, že tato kategorie příspěvků našla své místo především v relacích komerčních
stanic Nova a Prima. To nás nemusí překvapovat, neboť jde v řadě případů o sdělení
bulvárního rázu.

Tabulka 6: Příspěvky kategorie tragédie odvysílané v jednotlivých relacích

kategorie (absolutní četnost)

neštěstí a nehody
důchodci jako svědci nehod
sebevraždy
jiné
celkem

ČT 1
Události
2
1
0
1
4

NOVA
Televizní noviny
12
3
0
0
15

Prima
Deník
5
3
3
1
12

Největší podíl (17 příspěvků) zde tvoří sdělení o událostech, jako je například
výbuch plynu či požár. Osobám vyššího věku se podobné události stávají osudnými,
neboť před nimi často nemohou kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu41 uniknout.
I v této kategorii se setkáme s označeními obětí, jež jsme již výše zmiňovali jako
stereotypizující a ne zcela vhodná. Oběťmi se tedy stávají staří manželé42nebo
osamělé43stařenky44. Pokud byla v příspěvcích této skupiny uvedena příčina
nehody, jednalo se zpravidla o nepozornost při manipulaci s plynovými vařiči45 nebo
jinými elektrickými předměty. v sedmi případech jsou za potenciální viníky označeni
právě důchodci. Podobně i v příspěvku odvysílaném v relaci Televizní noviny
zaznělo, že: „oheň vznikl v kuchyňce, když si jedna důchodkyně odskočila na chvíli
ke kamarádce.“46 Za pozornost nepochybně stojí i fakt, že čtyři z prezentovaných
událostí se odehrály v domovech důchodců.
Další tři příběhy informují o seniorech, kteří spáchali sebevraždu. v jednom
případě byly jako její motiv novináři uvedeny „dlouhodobé psychické problémy“47, ve
druhém „špatný zdravotní stav a strach ze samoty“48.

3.6

Životní příběh – story

16

Další kategorie nazvaná životní příběh obsahovala 23 příspěvků. Sdělení z této
skupiny přinášela informace o rozmanitém spektru událostí a jejich aktérů.

Tabulka 7: Příspěvky kategorie životní příběh odvysílané v jednotlivých relacích

kategorie
(absolutní četnost)

celkem

ČT 1
Události

9

NOVA
Televizní
noviny
7

Prima
Deník

7

Většinu těchto příspěvků lze označit jako žánr tzv. story, neboli zprávu
založenou na představení určité konkrétní osobnosti a jejích něčím zajímavých,
výjimečných či specifických schopností, vlastností či problémů. Jedná se pravidla
o zprávy výrazně personalizované, které na základě příběhu určité osoby přibližují
nějaký obecnější problém nebo specifickou situaci. Takový byl i příspěvek Bam:
Sutiny ještě ukrývají živé odvysílaný 3. ledna Českou televizí, který informoval
o nalezení živé ženy v sutinách po zemětřesení v Iráku. Zachráněná je v příspěvku
označena jako stoletá stařenka49 a stará paní50. Do této kategorie byly zařazeny
i informace o oslavách jubileí51či o úmrtích52 známých či významných osobností.
Např. televize Nova informovala o úmrtí nejstaršího muže planety, čiperného
staříka53 Španěla Joana Ruidavetse Molla a o sto desátých narozeninách nejstarší
žijící Češky – babky Emílie Doležalové, která vloni „svůj slavný den prospala a dnes
vzhledem ke svému stáří nemluvila“54. Především v těchto příspěvcích senioři
vystupují jako hlavní aktéři – hrdinové prezentovaného „příběhu“ a zpravidla jsou
i jmenovitě představeni. Specifickými zástupci této kategorie jsou pak zprávy
o seniorech, kteří se nějak angažují a aktivně zapojují do okolní společnosti. Není
nutné dodávat, že místo ohodnocení jejich přínosu k projektům, v nichž se angažují,
vyznívá řada příspěvků spíše jako údiv nad vykonávanou činností, jež je často
hodnocena jako výjimečná či obdivuhodná. Podobně je tomu i v příběhu o panu
Kořenkovi, který pomáhá městské policii a každé ráno stojí u přechodu pro chodce
a pomáhá dětem přejít ulici při cestě do školy55, o panu Mosteckém, který má doma
„tropický ráj“ a „pěstuje si vlastní citrony“56, nebo o obyvatelích domova důchodců
v Podbořanech, kteří přispěli na charitativní sbírku pro Asii.

3.7

Sociální práce, pomoc, podpora

Kategorie příspěvků souhrnně nazvaných jako sociální práce zahrnovala

především sdělení ze dvou oblastí: domů s pečovatelskou službou a sociálních
opatření pro seniory.

Tabulka 8: Příspěvky kategorie sociální politika odvysílané v jednotlivých
relacích

kategorie
(absolutní četnost)

domy s pečovatelskou službou
práce neziskových organizací
celkem

ČT 1
Události

1
3
4

NOVA
Televizní
noviny
4
4
7

Prima
Deník

2
1
3

17

Příspěvky o domech s pečovatelskou službou byly věnovány především obtížím
spojeným se získáním místa v podobném zařízení a finančním nákladům na život
zde. Do centra pozornosti se dostává hlavně tzv. sponzorský dar – finanční částka,
kterou v některých městech musejí senioři domovům věnovat, aby zde byli umístěni.
Řada z nich si tuto platbu ze své penze nemůže dovolit.57 Novináři si však kladou
otázku, zda je takový postup provozovatelů domovů morální a právně v pořádku.
Podle televize Prima „Roudnická radnice obchoduje se stářím“58. Příčinou vybírání
„daru“ jsou vyšší náklady na stavbu a provoz zařízení, které nestačí pokrývat peníze
přidělené ze státního a městského rozpočtu. Zařízení navíc v uplynulém roce
postihlo i zrušení civilní vojenské služby, jejíž vykonavatelé často v domovech
pracovali a dnes je nutné je nahradit standardně placenou pracovní silou. Jak
ukazuje příspěvek Novy, pobyt v domovech může seniorům přinášet jak rizika59, tak
příjemné zážitky. K těm patří oslavy Vánoc, které pro ně zaměstnanci připravují.
Druhá skupina příspěvků informovala o činnosti převážně neziskových
organizací zaměřených na práci se seniory, kteří jsou však často označeni jako
nemohoucí60 nebo staří lidé61. Velmi často i zde zaznívají sdělení o nedostatku
finančních prostředků na jejich další práci. Také se znovu objevuje téma Vánoc,
a sice ve zprávě o speciálním autobusu, jenž vezl seniory do centra Prahy, neboť
„běžná cesta do centra Prahy není samozřejmostí pro všechny. Zejména nemocné
seniory. Například pan Jiří Hájek neviděl centrum hlavního města osm let.“62 Také
další formulace v tomto příspěvku nebyly voleny příliš vhodně. Příkladem je komentář
redaktorky: „Podle pořadatelů nejsou podobné akce jen zpestřením dne. Seniory
hlavně přinutí aktivně žít.“63 Stereotypní vnímání stáří se odráží i ve větě:
„V autobuse se diskutovalo o nízkých důchodech, vnoučatech i vzpomínalo na
mládí,“ která sugeruje omezený okruh témat, o kterých se senioři mohou bavit.

3.8

Kultura

Zbývající dvě kategorie témat, do jejichž kontextu byla sdělení o seniorech

zarámována, jsou zastoupena velmi nízkým počtem příspěvků.

Tabulka 9: Příspěvky z kategorie kultura odvysílané v jednotlivých relacích

kategorie
(absolutní
četnost)
celkem

ČT 1
Události

2

NOVA
Televizní
noviny
4

Prima
Deník

0

Kategorie shrnující příspěvky o kultuře, trávení volného času, koníčcích
a dalších aktivitách seniorů čítala 6 příspěvků. Spektrum informací, které v této
kategorii zaznívají, je značně široké. Dozvídáme se hlavně o netradičních aktivitách
seniorů, jako je např. závod na elektrických čtyřkolkách pro obtížně se pohybující
osoby, který se odehrál v Holandsku,64 o soutěžení seniorů a dětí v Ostravě
s cílem „zapojení seniorů do společenského života“65 nebo o akci knihovny
v Rožnově pod Radhoštěm, která má seniorům přiblížit internet, a která nese možná
ne zcela vhodný název Internet za babku.66 Média informují i o seniorkách, které se
realizují zpěvem či při tradičním draní peří. Specifikem těchto příspěvků je užívání

18

označení babička67 a dědeček, a to i v případech, kdy nejde o vyjádření generačního
vztahu. Domníváme se, že jde o označení hodnotící a ne neutrální, akcentující
stereotyp či sugerující představu hodného pohádkového dědečka či babičky spíše
než reálné osoby.
Zmínit musíme ještě poslední příspěvek této kategorie, věnovaný vyzváněcím
melodiím mobilních telefonů, ve kterém doslova zaznívá: „S dobou jdou i důchodci.“
To vyvolává dojem, že od seniorů již neočekáváme, že budou tzv. trendy a také jejich
telefony budou hrát vyzváněcí melodie. Tvrzení implicitně nese předpoklad, že
seniorů se podobné módní záležitosti běžně nedotýkají.

3.9

Zdraví

Do poslední kategorie – zdraví jsme zařadili 5 analyzovaných sdělení. Česká

televize přinesla dvě věcné zprávy o pokračujícím výzkumu týkajícím se stárnutí
a Alzheimerovy nemoci. Naproti tomu komerční stanice informovaly spíše
o „sezónních“ onemocněních. Ačkoli se jednalo o případ chřipky a zdravotních obtíží
z horka, které mohou postihovat celou populaci, závažnost a aktuálnost obou sdělení
byla ilustrována na příkladu seniorů. Tak je českými televizemi opětovně
akcentována představa „nemocného důchodce“, jehož náklady na péči o zdraví leží
na státu, neboť je zdarma očkován proti chřipce,68 která jej ohrožuje v zimě, a v létě
naopak podléhá potížím z horka a nedostatku tekutin69. Kromě nemocí televize Nova
dále upozorňuje na situaci v léčebnách dlouhodobě nemocných, kam jsou během
letních dovolených odkládáni70 starší lidé bez výraznějších zdravotních problémů,
aby se o ně v době volna jejich příbuzní nemuseli starat.71
Tabulka 10: Příspěvky z kategorie zdraví odvysílané v jednotlivých relacích

kategorie
(absolutní
četnost)
celkem

ČT 1
Události

2

NOVA
Televizní
noviny
2

Prima
Deník

1

3.10

Shrnutí – televizní zpravodajství

Ve třech hlavních zpravodajských relacích českých celoplošných televizních

stanic bylo v uplynulém roce (2004) odvysíláno 261 sdělení o seniorech, stáří,
stárnutí či důchodovém systému. Podíl sdělení s tímto tématem v celkovém počtu
odvysílaných sdělení je zcela nepatrný.
V souboru analyzovaných článků jsme identifikovali sedm základních
tematických okruhů, v jejichž kontextu bylo o seniorech referováno. Jsou jimi: 1)
kriminalita, 2) politická ekonomie, 3) tragédie, 4) sociální politika, 5) kultura, 6) zdraví
a 7) životní příběh. Největší pozornost deníky věnovaly zprávám z oblasti kriminality,
v nichž senioři vystupují jako pachatelé i oběti trestných činů. Ačkoli se na první
pohled můžeme domnívat, že spektrum témat, v jejichž kontextu se o seniorech
dozvídáme, je poměrně široké, není tomu tak, neboť tři nejvíce zastoupené kategorie
(kriminalita, politická ekonomie, tragédie) tvořily naprostou většinu (80 %) všech

19

příspěvků. Na ostatní témata tedy zbývalo již jen malé množství prostoru. Při
obsahových analýzách médií bývá zdůrazňováno, aby byla věnována pozornost
i okruhům témat, o kterých se média nezmiňují. Například jsme nezaznamenali
žádný příspěvek reflektující diskriminaci seniorů. Také velmi výjimečně byli diváci
informováni o všedních problémech, charakterizujících každodennost osob
důchodového věku a běžně realizovaných aktivitách.
Příspěvky zpravidla informovaly o jednotlivých tématech hlavně z hlediska
majoritní populace. Jen v některých případech byla dána možnost samotným
důchodcům, aby se k situaci vyjádřili. To se navíc děje zejména tehdy, když jsou
senioři s průběhem události, o níž se informuje, nespokojeni. Tato jejich
uveřejněná vyjádření pak přispívají k vnímání skupiny seniorů jako reptalů,
nespokojených s výhodami, které jim poskytuje sociální stát. Ke zkreslenému
vnímání seniorů přispívají i nevhodně volená označení těchto osob, která novináři
všech zkoumaných stanic běžně užívají. Jedná se především o označení staří lidé,
stařenka či babička a dědeček, která posouvají vnímání osob, o nichž příspěvek
vypovídá, k představě velmi starých, bezbranných, vlídných osob. Prezentovaný
obraz seniorů v českých celoplošných televizních stanicích tedy není neutrální, ale
spíše nevyvážený a zjednodušující.
Je však nezbytné zmínit, že velmi důležitou roli hraje při vnímání mediálních
sdělení vedle slovního komentáře i stránka obrazová, ke které jsme ale neměli
přístup. To, jaký význam divák sledované informaci přisoudí, ale záleží i něm
samotném, na jeho zkušenostech a znalostech. Na základě uvedených údajů proto
nelze jednoznačně shrnout, jaký dopad má popsaná podoba televizního
zpravodajství na své diváky. To ale nebylo předmětem šetření, ani v našich
možnostech. Snažili jsme se zachytit, o čem audiovizuální média v souvislosti se
seniory vypovídají, jaká témata a události si vybírají, a zda při jejich zpracování
a prezentování dochází k nějakým zkreslením.

20

4

Tištěná média – deníky

V první vlně výzkumu byla analyzována sdělení otištěná ve všech celoplošných

denících: Blesku, Hospodářských novinách, Lidových novinách, Mladé frontě Dnes
a Právu.

Deník Blesk je jediným celoplošným bulvárním deníkem vycházejícím v České
republice. Jeho náklad se pohybuje okolo 530 000 výtisků. Podle výzkumu Media
Projekt72 má deník až 1 500 000 čtenářů denně. Mezi čtenáři Blesku převažují ženy
ve věku 20 – 60 let, se vzděláním bez maturity. Vydavatelem deníku Blesk je
společnost Ringier ČR, a. s.

Hospodářské noviny (HN) jsou deníkem zaměřeným na ekonomické
a politické informace. Mezi čtenáři HN převažují muži ve věku 30 – 60 let
s vysokoškolským vzděláním, ekonomicky aktivní, s vyšším příjmem domácnosti.
Často se jedná se o podnikatele, střední řídící management a ředitele firem, tedy
osoby s rozhodovacími pravomocemi. Podle odborníků jde o jediný český deník,
který lze označit za tzv. seriózní – kvalitní tisk. Vydavatelem Hospodářských novin je
Economia, a. s.

Deník Právo vydává společnost Borgis, a. s. Podle Media Projektu převažují
mezi jeho čtenáři muži a lidé starší 50 let, ekonomicky neaktivní a důchodci žijící
v Jihomoravském, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji.

Lidové noviny (LN) jsou více než jiné tituly orientovány na informace z kultury.
Podle průzkumu Media Projekt 2004 mají celkem 340 600 čtenářů denně. Lidové
noviny mají vysoký podíl čtenářů starších 40 let s vysokoškolským vzděláním. Jsou
mezi nimi zejména kvalifikovaní profesionálové a nemanuální pracovníci,
nadprůměrní v užívání internetu a výpočetní techniky. Průměrný prodaný náklad
Lidových novin činí 70 až 115 tisíc. Velikost čtenářské obce dosahuje až 280 000
osob.

Mladá fronta Dnes (MF Dnes) patří co do rozsahu k největším novinám
vycházejícím v ČR. Podle výzkumu Media Projekt převažují mezi jejími čtenáři muži
a lidé ve věku 20 až 60 let, se středním a vysokoškolským vzděláním. Jejími čtenáři
jsou ekonomicky aktivní lidé s rozhodovacími pravomocemi. Průměrný prodaný
náklad MF Dnes se pohybuje od 300 000 do 400 000 výtisků a její čtenářskou obec
představuje až 1 200 000 osob.

Právo, Lidové noviny a Mladá fronta Dnes bývají řazeny do kategorie tzv.
tabloidů – což jsou média na pomezí mezi seriózním a bulvárním tiskem s výrazným
slonem k tzv. infotainmentu – tedy směšováním faktických informací a zábavných
prvků.

V těchto médiích sledovaných v rámci pilotního výzkumu byl analyzován výběr
článků obsahujících některé z klíčových slov. Poměr, v jakém se sledované články73
vyskytovaly v jednotlivých denících, ukazuje graf 3.

21

Graf 3: Výskyt zpráv obsahujících alespoň jednou klíčové slovo

Mladá fronta
Dnes
72 %

Právo
9 %

Blesk
13 %

Lidové noviny
1 %
Hospodářské
noviny
5 %

Z grafu 3 je zřejmé, že MF Dnes se od ostatních deníků významně odlišuje
frekvencí výskytu klíčových slov ve zprávách a pokrytím seniorské tematiky.
Nejméně často se články s výběrovými slovy vyskytovaly v Lidových novinách.

4.1

Obsahy sdělení

Pokud bychom vzali všechna periodika jako jeden jediný deník (viz graf 4), bylo

by nejčastěji preferovaným tématem téma ekonomiky (34 %), následováno v těsném
závěsu tématem kriminality (senioři jako oběti trestných činů a tragédií nebo jejich
pachatelé). Naopak témata významně podreprezentovaná jsou v oblastech jako
lokální politika, bydlení a demografie. Zejména první dvě jmenovaná témata jsou
velmi slabě sycena i ve svých specifických tematických sub – kategoriích. Nízké
sycení tématu demografie je do značné míry způsobeno analytickým přístupem, který
definoval kategorie pouze na základě hlavního kontextu zprávy, kde se téma
demografie vyskytovalo spíše ojediněle (zejména jako reakce na vydání nové
demografické prognózy ČSÚ v lednu 2005). Demografické informace jsou však
významným sekundárním tématem ve všech ostatních tematických kategoriích.

Graf 4: Podíl témat ve sledovaném výběru celkem (v %)

40

30
% 20

10
0

33,9

28,3

8,2

8,1

7

3,7

1,7

1,5

1,4

6,2

22

Očekávali jsme, že vzhledem k odlišné profilaci sledovaných deníků a intenzitě,
s jakou se klíčová slova v denících vyskytují, se setkáme i s určitou variabilitou
v důrazu, jaký je kladen na jednotlivá témata. Naše předpoklady se však tak zcela
nepotvrdily (viz tabulka č. 11).

Tabulka 11: Podíl témat v rámci jednotlivých periodik (relativní četnost v %)

soc. služby

Blesk

2,5

MF Dnes

12,2

Právo

16,7

Lidové n. Hospodářské
n.
0 3,7

ekonomika
demografie
kultura
zdraví
kriminalita
politika
bydlení
story
ostatní

2,1
0,4
2,8
1,2
66,9
0
0
21,7
2,3

13,3
1,4
17,1
4,0
20,6
6,3
7,1
9,0
9,0

16,4
1,4
12,3
3,7
27,6
1,1
0
10,3
10,7

60,0
0
6,4
1,8
22,7
0
0
0
9,1

77,7
6,3
2,1
7,7
3,5
0
0
0
0

Pozn.: Zelenou barvou jsou zvýrazněna nejčastěji zastoupená témata v rámci periodika,
žlutou barvou pak druhá nejčastější.
Jak je zřejmé z tabulky 11, přestože byly finance a ekonomika v souhrnu
nejčastějším tématem, u periodik jako Blesk, Mladá fronta Dnes a Právo byla
nejčetnější kategorií kriminalita. MF Dnes se zcela vymyká vzorcům ostatních
periodik relativně nejrovnoměrnějším pokrytím sledovaných témat. z tohoto úhlu
pohledu jí stojí v závěsu deník Právo. Oproti tomu Lidové noviny jsou co do
tematického spektra nejomezenější, kromě kategorie ostatní jim chybí další čtyři
kategorie témat z celkem sedmi sledovaných. Hospodářské noviny jsou jediné, kde
téma kriminality nezabírá jednu z předních příček, naopak se jedná o kategorii
v tomto deníku nejméně frekventovanou. Deník Blesk se pak vymyká důrazem na
kategorii životní příběhy, která je u ostatních deníků až na třetím či čtvrtém místě,
a v případě Hospodářských a Lidových novin chybí úplně.

4.2

Politická ekonomie

Téma ekonomika a politika zahrnuje poměrně široký okruh témat jako veřejné

rozpočty, důchodová problematika, trh práce a senior jako zákazník. Tyto kategorie
se do značné míry tematicky prolínají. Diskuse o důchodech obvykle zahrnuje
zmínku o veřejném rozpočtu a/nebo je sama součástí širších politických témat.
Ekonomika je často vedlejším tématem článků věnujících se pracovnímu trhu
a zároveň zmiňující seniory či spíše „důchodce“.

4.2.1 Důchodová reforma a veřejné finance, rozpočet

23

Podobně jako v případě audiovizuálních médií, nelze ani u deníků zcela jasně
odlišit mezi překrývajícími se tématy čistě „důchodovými“ a ostatními v kategorii
„veřejné finance“. Obě kategorie jsou totiž syceny z velké části dvěma základními
typy sdělení.
Prvním jsou informace o probíhajících či připravovaných legislativních
změnách, které připomínají spíše praktické informace pro zlepšení orientace čtenářů
v připravované legislativě. Patří sem články typu „důchodcům tisícovka navíc“ (Právo,
2. 6. 04) či „podnikatelé budou zase platit víc“ (HN, 22. 11. 04) a polokomerční sdělení
„Penzijní připojištění: jistota na stáří“ (MF Dnes, 21. 9. 04). Finanční otázky jsou
nicméně velmi vděčným tématem pro dramatizující titulky i obsažnější sdělení.
v případě velkého politického tématu, jakým důchody již delší dobu jsou, je paleta
možností o to více rozšířena. Například titulkem „Důchodci, lepší to nebude“
s dovětkem Strašná prognóza! uvádí Blesk (18. 8. 04) „expres“ krátkou zprávu
o stagnaci poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě. Ve varovném duchu se
ale nese i řada článků z periodik, která k bulvárnímu tisku rozhodně nepatří: „Stárnutí
nás hodně zadlužilo. České veřejné finance jsou z důvodu stárnutí populace
nemocné“ (HN, 11. 11. 04).
Druhým hustě syceným okruhem (zejména v Lidových novinách a Blesku) jsou
zprávy informující spíše o dění na politické scéně, využívající otázku důchodové
reformy ke kritice (nebo komentáři) politické reprezentace. Obvykle je centrem kritiky
dlouhá doba přípravy nebo kvalita penzijní reformy: „Dost času na bláboly“; „Reforma
důchodů se odkládá na neurčito“74. Článek může mít i formu rozhovoru s politikem,
kde je téma penze vždy zmíněno, ať již redaktorem, nebo samotným mluvčím.
Zejména Lidové noviny vynikají svými skeptickými komentáři, kritikou, že chybí
politická síla, odvaha a nedostává se širší politické podpory pro změnu systému.
Články v tomto deníku by navíc bylo možné použít jako příklad tzv. demografické
paniky (veřejně artikulované obavy o vývoj moderních s společností v přímé
souvislosti s jejich měnící se demografickou strukturou, viz. např. Mullan 2002).
Šiřitelé demografické paniky jsou kritizováni za tendenci vyjadřovat příliš přímočaré
a zjednodušující spojení mezi nákladností sociálního státu a zvyšujícím se počtem
starších osob ve společnosti. Vyznění takových výroků obvykle evokuje, že staří lidé
způsobují kolaps veřejných financí bez toho, že by byla rozvinuta diskuse o faktické
závislosti likvidnosti rozpočtů na nastavení sociálních systémů – tedy nikoliv přímo na
demografické skladbě obyvatelstva. Ilustrativní jsou citace jako: „penze potřebují
reformu, „užírají“ státu stovky miliard, tvrdí ministerstvo“ (LN, 8. 7. 04); „právě
důchody a ostatní sociální výdaje jsou podle odborníků rizikem pro státní finance“
(LN, 15. 7. 04), případně: „Růst výdajů na penze v českém státním rozpočtu by také
mohl ohrozit plnění maastrichtských kriterií“75. Je více než pravděpodobné, že
původní text zprávy ministerstva z první citace slovo „užírat“ neobsahoval a že bylo
přidáno pro zvýšení dramatičnosti sdělení. Druhý i třetí ilustrační výrok včetně celého
jejich původního kontextu evokuje, že „staří lidé a jejich penze ohrožují náš standard
a pro nás důležité cíle“. v určitém kontextu a koncentraci takové „vzkazy“ mohou
připomínat až cílenou kampaň či hlouběji zakořeněnou ideologii. Je však nutné
podotknout, že taková rétorika není exkluzivní pro Lidové noviny, ale lze se s ní
setkat i na jiných místech.
Jsou-li v periodikách analyzovány programy politických stran nebo dopady
různých opatření z nich vyplývajících, jsou senioři označeni jako jedna ze skupin
(spolu s rodinami s malými dětmi), která na těchto opatřeních vydělá nebo prodělá.

24

Senioři (obvykle označovaní v těchto souvislostech pouze jako „důchodci“) tak
představují jakési synonymum pro „sociálně ohrožené“.
Co se týče událostí, zpravodajství se v roce 2004 zabývalo tzv. „předvolebními
dárečky penzistům a rodinám“76 (jednorázové příspěvky před referendem o vstupu
do Evropské unie), v periodicích jako HN nebo LN se také často diskutovala
důchodová reforma na Slovensku, nebo kritické zprávy OECD o stavu politiky
aktivního stárnutí v ČR.

4.2.2 Trh práce

Tuto kategorii tvoří relativně málo početná, zato specifická, skupina článků,
které se ve svém hlavním sdělení soustředily na trh práce. Největší podíl článků lze
samozřejmě najít v odborněji profilovaných Hospodářských novinách, dle četnosti
následují Právo a MF Dnes. v souhrnu se ovšem jedná o zanedbatelnou část
ekonomických témat.
Co do žánru se zde objevují jak objektivně-informativní zprávy o zákonných
úpravách, tak velmi emotivní komentáře v rubrikách „názory“ typu: „zaměstnavatelé
nemají rádi stařenky a staříky“ nebo „Nic není platné, že ti „dědci a báby“ mají
mnohdy potřebnou kvalifikaci“77. Jak již napovídají tyto citace, častým tématem je
otázka kompetentnosti pracovníků ve vyšším věku – respektive její přiznání nebo její
kritika. v Právu je to navíc několik nezávislých zpráv o svým způsobem neobvyklém,
pracovním místě zastávaném důchodcem, což dodatečně obzvláštňuje samotné
sdělení: př. turistický průvodce („sám už je důchodce a prováděním turistů si jen
přivydělává“), městský kurýr či emeritní profesor („Z univerzity odcházejí do důchodu
někteří špičkoví vědci“).78
Hospodářské noviny se od ostatních periodik odlišují jak v šíři pokrytí sub -
témat, tak variabilitou témat a intenzitou, jakou problematice věnují. Celkově je
vyznění zpráv směřováno spíše pro – akčně, tedy je vedeno snahou upozornit na
stávající situaci na trhu práce a na nutnost (budoucí) změny v přístupu ke starším
zaměstnancům, ale i manažerům. Jeden z článků výstižně komentuje, že tato
žádoucí změna bude nějakou dobu trvat, protože „Mladí šéfové budou v Česku
dlouho převládat“ (HN, 25. 2. 04).

4.2.3 Senior jako zákazník

Senior jako zákazník nebyla původně samostatná tematická kategorie, při
sociologickém čtení se však nedaly přehlédnout přinejmenším dva opakující se typy
sdělení. První typickou zprávou je článek: Zákazník 21 .století má prošedivělé vlasy
(HN, 26. 1. 04). Tento typ článků dává do spojitosti rostoucí podíl seniorů v populaci
a provázející změny trhu. Nosnou informací je obvykle fakt, že senioři představují
zvyšující se kupní sílu a zákaznický potenciál, ale jejich potřeby jsou diferencované
od produkce dosud zaměřené na spíše mladší zákazníky.79 Jak si však všímá další
z článků, i v tomto případě je nezřídka v pozadí spotřeby mladých starší příbuzný,
který ji „sponzoruje“80. Typický je tento typ článku pro Hospodářské noviny. Ty se
často věnují nabídkám cestovních kanceláří, které nabízejí různé typy slev pro
seniory.81 Druhé velké téma jde ovšem dále, než jsou polo – reklamní informace
o slevách. Články z této druhé skupiny hovoří o obchodech a supermarketech jako
zdroji levného zboží, které je využíváno především důchodci. Latentně tak sugerují

25

myšlenku, že důchodci jsou a priori chudí, a jako takoví jsou největšími experty na
výhodné nabídky obchodů, neboť jsou to právě oni, kteří obvykle nízké ceny pro
novináře komentují.82
Posledním velmi charakteristickým prvkem této tematické skupiny je významná
distinkce kladená mezi české a ostatní bohaté „západní“ důchodce. Zatímco ti druzí
jsou experti na luxusní stáří, …“český senior se (…) Američanovi, Britovi či
Francouzovi ve stejné etapě života vůbec nepodobá. Především je chudší – tím
pádem také méně aktivní a více závislý“83. Pomineme-li jasnou, ageisticky laděnou
generalizační zkratku chudoba = neaktivita = závislost, považujeme za podstatné
podtrhnout, že řada různých reprezentativních zahraničních výzkumů ukazuje, jak
daleko jsou podobná idealizující tvrzení od všední reality života na „západě“.

4.3

Kriminalita

Druhé nejčastější téma mezi články obsahujícími některá z hledaných klíčových

slov bylo téma kriminality. Ve výběru se podíl tématu blíží třiceti procentům. v rámci
tohoto tématu bylo ve všech denících společně věnováno 60 % prostoru seniorům
jako obětem trestných činů, 19 % tragickým událostem a nehodám, 18 % seniorům
jako pachatelům trestných činů a 3 % zprávám o pohřešovaných ve vyšším věku.
Podrobněji si tyto kategorie představíme v následujících podkapitolách.
Rozdíly v přístupu k tématu kriminality lze mezi jednotlivými periodiky
sledovanými v první vlně výzkumu shrnout zhruba následovně: Blesk užívá
dramatizujícího a vulgarizujícího jazyka a častějším tématem jsou násilné trestné
činny. Lidové noviny popisují události techničtějším a zpravodajsky čistějším
jazykem, nevyhýbají se ovšem duplifikaci označení/naznačení věku oběti
a zdrobnělinám. Mladá fronta Dnes častěji využívá komentářů od svědků,
záchranářů, policistů apod., což činí zprávy dynamičtější a zdánlivě autentičtější,
přičemž jsou v komentářích zachovány stereotypy a některé ageistické výroky. Mladá
fronta ovšem jako jediná v článku ze 4. 6. 2004 „Staří lidé jsou snadný cíl zlodějů“
referuje o problematice seniorů jako obětí s primárním cílem informované prevence.
Hospodářské noviny se věnují tématu jen okrajově, a to zejména závažným trestným
činům (vraždy) a problematice domácího násilí, které je v ostatních periodicích téměř
nepřítomné (respektive skryté za násilnými trestnými činy v rodinách).

4.3.1 Oběti trestných činů

Téma „senioři jako oběti“ patří k jednomu z nejčastěji pokrytých témat vůbec
a zároveň se z ostatních vymyká specifickým jazykem i opakující se strukturou
sdělení, a to téměř bez ohledu na sledované periodikum.
Nejčastějším tématem článků (zejména u MF Dnes, Blesku a Práva) jsou
trestné činy podvodu, krádeže a vraždy. Období, ve kterém se uskutečnil výběr
základního souboru, bylo poznamenáno probíhajícím soudem s manželi Stodolovými
a odhalením několika dalších vrahů, kteří se zaměřovali na starší oběti. Co do počtu
zpráv však dominují relativně krátké zprávy popisující podvody, kdy se pachatelé,
obvykle ženy nebo pár, vloudili do bytu seniora pod záminkou podomního prodeje
a okradli oběť o částku v řádech tisíců korun. o obětech je referováno jako
o bezbranných84, bezbřeze důvěřivých85, dětinsky naivních,86neopatrných

26

a nepozorných87, těžko se bránících starších občanech88či osamělých89 stařenkách,
které se nechají hloupě napálit90. Nacházíme i označení přestárlí spoluobčané91
a snadná kořist92. Frekventované je i použití zdrobnělin, a to mnohem častěji pro
ženy: stařenka, babička. Oběti jsou nezřídka opisovány jako hůře se pohybující, sami
od sebe ztrácející rovnováhu93 a nejisté na kluzkých chodnících. z článků zaznívá, že
oběti jsou zapomnětlivé, neschopné popsat pachatele, a tím maří vyšetřování, neboť
nespolupracují.94 Ve sděleních je obvykle detailně popsáno, jak se celý podvod
odehrál, a to s důrazem na „naivitu“ seniorů a záminku, díky níž se podvodníci dostali
do jejich bytu. Je podtrhováno, že se tyto trestné činny dějí opakovaně (další
naletěla, naletěla na obehranou fintu, podobných případů je již víc, počet případů
roste95), a to podle notoricky známého scénáře96, což dále zvyšuje dojem
„nepoučitelnosti“ obětí-seniorů a zvyšuje normativnost takových vyjádření. Většina
článků také uvádí přesnou informaci o výši odcizené částky či majetku, který je
nezřídka velmi vysoký. Tím je ovšem podporován stereotyp o značných majetcích
seniorů a v důsledku tak může jít o jakousi „reklamu na oběť“ (viz např. Blesk 14. 7.
2004, který je citován i jako motto na titulní straně této zprávy), ale na druhé straně
i k umocňování nevraživosti ostatní populace vůči finančním sociálním opatřením pro
skupiny starších občanů.
Druhou skupinou jsou zprávy o vraždách, které se liší od zpráv o podvodech
emotivnějším jazykem, snahou o dramatičnost a vulgarizujícím jazykem: př. „Milus se
v bytě náhle změnil v surovou bestii“ (Právo 21. 7.). Oběti jsou portrétovány jako
„bezproblémové“, často je odkazováno na jejich zhoršený zdravotní stav nebo
religiozitu. Cílem je podtrhnout „dobrotivost“ a křehkost obětí, aby tak více vynikla
„špatnost“ a nemorálnost pachatelů. Ti jsou nazýváni přízvisky jako hyeny, vrahové
babiček, vrahové stařenek97apod. Nebude velkou nadsázkou, když řekneme, že
označení „hyena“ se v Blesku a Právu stalo téměř synonymem pro pachatele
trestných činů páchaných na seniorech a objevuje se velmi často i v samotných
titulcích98.

4.3.2 Tragédie, nehody a katastrofy

Specifickou skupinou zpráv a sdělení jsou nehody a katastrofy, jimiž jsou
senioři postiženi. Nejčastěji jde o požár či výbuch plynu v bytě seniorů nebo
v domovech důchodců. Nehody jsou připisovány „neopatrnosti“ nebo „nešikovnosti“
samotných obětí.99 Jinde je například za příčinu považována „nepoučitelnost
humorného staříka (84)“100. Objevují se i články, kde jsou senioři-jednotlivci vnímáni
jako reprezentanti skupiny, která je určitým způsobem ohrožená, skupiny, která
důsledky nehod nebo katastrof nese hůře než jiné (věkové) skupiny. Takovou
generalizaci lze však považovat zároveň za stereotypizaci. Typickým příkladem je
zpráva o náledí „Sníh komplikoval dopravu v metropoli“ (Právo, 6. 1. 2004), kde je sice
v jednom řádku uvedeno, že zlomeniny si způsobili lidé všech věkových kategorií, ale
jsou připojeny dva komentáře padesátileté („statné“) ženy a důchodkyně, které
vyjadřují svoji obavu, že by mohly na náledí uklouznout. Přesto, že se jedná
o obecné ohrožení, je kategorie starších lidí zdůrazněna jako obzvláště tomuto riziku
vystavená. v případě této tematické sub – kategorie jsou však tyto informace přítomny
spíše latentně. Na rozdíl od předchozí témat je v těchto případech hlavní důraz
sdělení kladen na samotnou událost, nikoliv – tak jako např. v případě zpráv
o podvodech – na oběť.

27

4.3.3 Pachatelé

Senior jako pachatel je zvláštní tematickou kategorií přítomnou ve všech
sledovaných denících. Jedná se především o zprávy o vraždách, dopravních
nehodách, sousedských a občanských sporech a týrání zvířat, ale také několik
„zvláštních“ událostí, které obvykle rozpoutaly širší společenskou diskusi. Ve
sledovaném období k nim patřily zejména: zatčení komunistického pohlavára
Hoffmana; dopadení bombového atentátníka Štěpánka a jeho sebevražda a dopravní
nehoda 13. 9. 2004, při které byly na přechodu zraněny dvě školní děti. Tyto
významnější události jsou pokryty i v Hospodářských novinách a Lidových novinách,
kde je obecně kategorie kriminality zastoupena s menší frekvencí. Ve všech
případech byl pachatel označen jako senior, důchodce; v případě sexuálních
a drogových deliktů také jako stařec, stařenka či babička. Následující tabulka shrnuje
pro ilustraci počet článků v deníku Blesk dle jednotlivých trestných činů.

Tabulka 12: Senioři jako pachatelé dle povahy přečinu – Blesk

absolutní četnost

dopravní nehody
bodné zbraně (vraždy, domácí násilí)
krádeže a zpronevěry
bombový atentátník
opilost (výtržnosti)
střelné zbraně (nedovolené držení, vraždy)
vraždy
dealerství drog
sexuální delikty

26
13
11
10
7
7
5
5
4

týrání zvířat 3

jiné
celkem

6
97

Událost vyšetřování bombového útočníka, přezývaného „důchodce-atentátník“
nebo „terorista-důchodce“101 zaujalo novináře jak samotnou svou náplní, tak osudem
osmašedesátiletého pachatele. Hospodářské noviny dokonce 9. 1. 04 věnovaly
rozsáhlý článek rozboru možných motivů jeho chování skrytých v pozadí a vyšší věk
pachatele nezůstal opomenut: „věk okolo šedesátky je obecně kritický“, citují noviny
experta.
Lidové noviny věnovaly velký prostor kauze Hoffman a jeho obvinění
z vlastizrady v srpnu 1968. Zaujal je především fakt, že se jedná o nejstaršího
českého vězně, ale i to, že mezi jeho příznivce patří především senioři, kteří s ním
sdílejí pokřivený náhled na historii a svými projevy dokazují svoji pomýlenost (dva
články dne 10. 8.).
Třetí z velkých témat se týkalo seniorů-řidičů a jejich způsobilosti řídit. Zatímco
většina zkoumaných deníků se takovým zprávám věnovala pouze v důsledku
výrazně medializovaného případu ze 13. 9. 2004, Blesk se tomuto tématu věnuje
systematičtěji a dlouhodobě102. Pod výstražným titulkem „Senioři na prohlídky
nechodí!“ (14. 9. 2004) generalizuje: Nehody na silnicích způsobené důchodci nejsou
nijak výjimečné. z celkového počtu bouraček a havárií, který policie každý rok šetří,

28

sedí senior za volantem zhruba v pěti procentech případů. Podobně častými tématy
jsou i útoky řeznou zbraní103, vraždy či zabití rodinných příslušníků či týrání zvířat –
zejména psů – špatnou péčí o ně.
Patrně nejkurióznějšími jsou zprávy Blesku o dealerech drog, kteří jsou buďto
stařičcí104 – tj. 96 let, nebo bizarní – vzhledem k nevědomosti o podstatě svého
počínání105 (článek o seniorovi obviněném z pěstování semen ptačího zobu, který byl
ve skutečnosti marihuanou). Roztržitost a nešikovnost seniorů se jako charakteristika
objevuje ale i v mnohem závažnějších souvislostech, např. Stařec omylem utopil
návštěvu. „Důchodce (85)…policisté podezírají, že patrně v roztržitosti utopil
dámskou návštěvu (49) ve svém domě. (Blesk, 17. 8. 2004). Sdělení o trestných
činech spáchaných pachateli ve vyšším věku pak na několika místech vrcholí
výrokem, že přiznání učinil zoufalý důchodce106, což je v jiných případech obvykle
přídomek sebevrahů.107
Směsici úsměvu, podivu a pohrdání můžeme očekávat jako reakci na reference
Blesku o sexuálních deliktech. Ve sledovaném období se jednalo o exhibicionismus
a sexuální obtěžování mladistvých. v těchto sděleních se obvykle vyskytuje krátké
ironické vyjádření typu „Já nic, to skleróza“108, následuje, někdy latentní, vyjádření
údivu nad přetrvávající sexuální aktivitou pachatele (př. „Ještě nedávno byl čiperný
až příliš“109, „sexuálně stále zdatný místní důchodce“110) a nakonec je pro kontrast
zdůrazněno mládí oběti.
Na rozdíl od kategorie „oběti“ se v případě trestných činů, jejichž pachateli jsou
senioři, nesetkáváme tak často s identifikací seniora již v titulku. Výjimku zde ovšem
tvoří opět deník Blesk, který se, jak je patrno i z předchozího textu, těmto zprávám
věnuje nejčastěji.

4.3.4 Pohřešované osoby

Další ze zajímavých sub – kategorií jsou zprávy-oznámení o pohřešování či
nalezení nezvěstných osob. Ve sledovaném období se v této kategorii objevuje
i několik zpráv o pohřešovaném dítěti, kde se prarodič nějakou měrou na
události podílel nebo ji komentuje. v případě, kdy je senior sám pohřešovanou
osobou, je kromě běžných informací o tom, co měl v době odchodu z domova na
sobě a jak dlouho je pohřešován, zpráva rozšířena o opis duševního stavu
pohřešovaného, který variuje od: „ztrácí orientaci“111 nebo „je zapomětlivý“ až po „trpí
duševní chorobou“112. Objevují se ovšem i sousloví typu „toulala se často“113, které
v celém kontextu článku vyznívá jako by příčinou zmizení bylo nějaké rošťáctví.
Poučenému čtenáři citované charakteristiky asociují postižení oběti Alzheimerovou
chorobou či jinou formou demence. Toto závažné téma však není ani v jednom
případě informovaně rozpracováno. MF Dnes obvykle informuje o pohřešovaných
poměrně obsáhlým článkem, popisujícím podrobně průběh hledání a počet osob,
které se na pátracích akcích podílejí. Blesk má naopak největší frekvenci stručných
zpráv o pohřešovaných, přičemž není bez zajímavosti, že více než polovina článků
hovoří o pohřešovaných houbařích.

4.4

Demografie

Příspěvky

této

kategorie

zpravidla

začínají

výrokem:

společnost/populace/obyvatelstvo nebo Česká republika stárne. Někde citelně,

29

někde rychle a jinde zase mimořádně. Články obsahují odkazy na demografické
prognózy, nedostatek narozených dětí a v důsledku toho na „vymírání“ dotčené
geografické oblasti. Pojem vymírání si s „velkou oblibou“ nachází cestu zejména do
titulků114. Ve sledovaném období se velký podíl zpráv objevuje v lednu 2004, kdy
byla vydána nová demografická prognóza Českého statistického úřadu. Například
v případě Práva byla do konce ledna 2004 otištěna polovina sledovaných článků této
kategorie a celých 80 % do konce února.
Tématu stárnutí populace se (jako hlavnímu tématu článku) v průběhu celého
roku věnují nejsystematičtěji Hospodářské noviny. Několik takových článků bylo v HN
otištěno i v rubrice „ze zahraničí“, s čímž jsme se u ostatních deníků nesetkali. Přesto
i zde je v naprosté většině o demografickém stárnutí hovořeno jako o katastrofě,
tragédii či ve spojitosti s nervy drásajícím hororem115. Kontextuálními tématy jsou
obvykle vylidňování sídel116, změna infrastruktury117, zátěž důchodového systému118,
ale i samotné demografické procesy119. Celkový dojem, který sdělení zanechávají, je
pocit ohrožení: Stárnutí sníží životní úroveň všech (HN, 9. 1. 04).
Zatímco u témat jako je kriminalita, se setkáváme s honbou za kuriozitami,
v této oblasti je to spíše snaha o dramatičnost provázená leckde až teatrální
rétorikou: Hrůznou budoucnost čeká Českou republiku za 50 let!120 nebo: Jsou jen
dvě možnosti – buď půjdete do důchodu v pětasedmdesáti, nebo odvedete státu na
daních polovinu platu121.
Jen malý zlomek článků se orientuje na „ne-katastrofické“ formy diskuse. Tyto
příspěvky jsou obvykle v rubrice „názory“ (např. v HN) a jsou psány „čtenáři“, obvykle
z řad odborné veřejnosti. Příkladem mohou být následující články: Křísit nepotřebují
senioři (HN, 20. 4. 04) a Stárnutí – prognóza nebo diagnóza? (Právo, 10. 1. 04). Tyto
příspěvky explicitně odsuzují problematizaci stáří a ztotožňování stáří se zátěží
ekonomiky a společnosti. Zajímavé je, že stejný autor druhého z citovaných příspěvků
v rubrice publicistika o dva dny dříve publikoval na titulní straně Práva větu:
„Nepříznivý populační vývoj vytváří tlak na důchodový, zdravotní a sociální systém
[…], shodují se analytici“122. Takový přístup dává logicky podnět k zamyšlení, jaký je
vztah mezi postojem samotného „novináře“ k problému a formou, s jakou odpovídá na
(předpokládanou) sociální objednávku „listu“. Je určitý rozdíl mezi produkcí zpráv,
které reflektují to, co novinář předpokládá, že čtenáři chtějí slyšet, a tím co je realitou
pro něj samotného? Pokud ano, co to vypovídá o vztahu médií a společnosti? Jaké
dopady to má na mediální obraz stárnutí? a kde hledat prostor pro změnu? Těmito
otázkami se nemůžeme na tomto místě hlouběji zabývat, ale zůstává úkolem pro
pokračování a rozšíření tohoto výzkumu, pokusit se na tyto otázky nalézt odpověď.
Nyní se podíváme na další zajímavé tematické kategorie, které byly do tohoto
pilotního výzkumu zahrnuty.

4.5

Kultura a volný čas

Do poměrně širokého tématu bylo zařazeno přibližně osm procent všech

analyzovaných článků. Tato kategorie v sobě spojuje tři větší témata: informace 1)
o událostech z kultury včetně recenzí nových knih, divadelních představení a filmů,
2) o volnočasových aktivitách seniorů, jejich koníčcích a zálibách, a 3)
o přednáškách a vzdělávacích kurzech. Největší část textů informovala o různých

30

kulturních akcích, výstavách či festivalech nebo oceněních jejích tvůrců. v řadě
případů se jednalo o žánr reportáže, v nichž senioři velmi často vystupují jako
účastníci událostí a dostávají i možnost je komentovat. Primárně se tedy nejedná
o sdělení o seniorech nebo o stáří, ale o událostech, jichž se spoluobčané vyššího
věku také zúčastňují. Jak je z některých článků patrné, účast starších občanů na
pořádaných akcích někdy nejen pořádající, ale i novináře překvapí, a pak se
můžeme dočíst alarmující tvrzení: „O aktivní zábavu ale nemají zájem jen mladí lidé,
ale kupodivu ji oceňují i senioři.“123 v podobném duchu se nesou i přívlastky, kterými
jsou senioři charakterizováni, pokud se nějakého dění účastní. Novináři pak píši
o čiperném124, vitální, zdatném125 důchodci, který na svůj věk rozhodně nevypadá126.
Poměrně často články informovaly o tzv. univerzitě třetího věku a dalších
přednáškách a kurzech, například počítačových, pořádaných pro seniory. Ačkoli mají
články většinou neutrální, spíše informační charakter, jejich zpravodajská vyváženost
je narušena používáním označení babička127 a dědeček128, případně praděda129,
stařík130, stařeček/stařenka131 vzhledem ke členům cílové skupiny, o nichž informují.
Použití podobných pojmenování jako by naznačovalo, že od starších občanů se
aktivita již neočekává, a je překvapivé, že se chtějí seznamovat s výpočetní
technikou. Ukázkou dehonestujícího vyjádření je pak věta otištěná v Lidových
novinách: „Pobyt na univerzitě […] nahradí důchodcovské vysedávání v parku“132.
Zcela specifickou kategorií vypovídající o seniorech, i když spíše
zprostředkovaně, jsou různá divadelní, filmová a knižní díla, v nichž vystupují a my
se o tom dozvídáme z recenzí těchto děl nebo z rozhovorů s jejich tvůrci. Jedná se
často o situace, kdy režiséři či spisovatelé vzpomínají na své mládí a své
prarodiče133. Jde o specifickou „vzpomínkovou“ kategorii, která je výsledkem toho,
jak se do nás naši předkové otiskli, jak a co si o nich pamatujeme. Tato sdělení by si
nepochybně zasloužila více pozornosti, než jí zde můžeme věnovat. Specifický
pohled si v této kategorii opět našly Hospodářské noviny, které píší obecněji
o seniorské a prarodičovské roli v rodině i širší společnosti a to v duchu tvrzení:
„V pubertě si člověk neuvědomuje, že jednou může mít velice podobné problémy
jako onen stařeček v metru.“134 v Hospodářských novinách také najdeme zkoumané
téma v širším spektru žánrů, například i v komentářích či glosách.

4.6

Životní příběh – story

Jednou z nejobsažnějších kategorií, v jejímž kontextu jsme se o seniorech

dozvídali, byla ta, kterou jsme nazvali životní příběh. Také zde můžeme celý „balík“
článků ještě dále rozdělit do několika podskupin, jež budou tematicky odlišné.
Zaznamenali jsme především tři typy sdělení: připomenutí význačných jubileí,
informace ze života „obyčejných“ seniorů a rozhovory se známými osobnostmi
důchodového věku.
V článcích upozorňujících na neobvykle vysoký dosažený věk některých našich
spoluobčanů se rutinně opakuje několik typických informací. Patří k nim sdělení
o životním stylu jubilantů, připomenutí doby, v níž se odehrály klíčové etapy jejich
života a fakt, že kromě rodiny či obyvatel a zaměstnanců domova důchodců, ve
kterém žijí, přijdou gratulovat i zástupci městského zastupitelstva. z článků ale také
vyplývá, že takto vysoký věk s sebou mnohdy přináší především zdravotní obtíže
a tedy i potřebu pravidelné péče135. Asi i proto řada z nich žije v domovech
s pečovatelskou službou. Na druhé straně jsme se ale opakovaně setkali

31

i s hodnotící formulací typu: je na svůj věk stále čiperná136, které zase vyzdvihují
životní vitalitu některých stoletých seniorů. Ačkoli jsme ochotni připustit, že v těchto
případech je hodnotící informace o zdravotním stylu seniorů připustitelná,
domníváme se, že ani zde bychom nedoporučovali používat např. označení
stařenka137.
Druhá velká skupina příspěvků z této kategorie přinášela informace ze života
známých osobností a ukazuje, že také ony řeší typické situace, které vyšší věk
přináší, například zdravotní obtíže138 nebo malý příjem139. Zpravidla se jednalo
o rozhovory s různými celebritami, ale také s významnými vědci či lékaři nebo
politiky. s trochou nadsázky bychom mohli za „nejznámějšího českého seniora“
označit Miloše Zeman140, neboť noviny průběžně přinášejí informace o jeho životě na
Českomoravské vysočině. Podobného rázu je i text Gott zažádal o důchod!141. Také
bychom měli dodat, že jde o texty, s kterými jsme se nejčastěji setkali na stránkách
bulvárního deníku Blesk.
V ostatních titulech převažovala sdělení informující o životě neznámých osob,
které jsou výjimečné zpravidla činností, které se věnují, a právě proto se dostávají do
pozornosti médií a na stránky deníků. Tato sdělení jsou často výrazně
personalizována, což znamená, že podrobně informují o jedné osobě a její činnosti
(např. zálibách), které také dávají prostor se k tématu vyjádřit a vlastní jednání
komentovat. Typickým sdělením je informace o seniorech, kteří odkládají odchod do
důchodu a dál se věnují oblíbené práci, kterou vykonávali většinu svého života142,
nebo se po vstupu do penze začali věnovat neobvyklé zálibě, v níž nyní vynikají.
Opět jsme se v těchto článcích setkávali s formulacemi, které považujeme za
stereotypní a dehonestující. Patří k nim i tato: „Za rok mu bude devadesát let. Pokud
se lidé takového požehnaného věku dožijí, většinou už si jen v klidu užívají důchodu,
odpočívají nebo lenoší.“143Časté jsou zde i přívlastky jako vitální144 nebo čiperný,
které nepochybně na jedné straně přinášejí pozitivní informaci o dobrém stavu
zmiňovaných seniorů, na druhé ale v sobě nesou předpoklad toho, že by takoví být
neměli. Protože kdyby novináři jejich vitalitu nepovažovali za neobvyklou, nepsali by
o ní.
I v této kategorii se projevuje specifický přístup jednotlivých periodik. Zatímco
deník Blesk přináší široké spektrum krátkých zpráviček, často reportážního rázu,
z rozličných oblastí, v Hospodářských novinách si podobná sdělení téměř
nepřečteme. Také v případě Lidových novin se jedná spíše o okrajový „žánr“, s nímž
se častěji setkáme pouze v rubrikách sobotních příloh.

4.7

Sociální práce, pomoc, podpora

Kategorie nazvaná sociální práce v sobě shrnuje dvě větší témata. Prvním

z nich jsou informace o domech sociální péče, druhým sdělení o různých opatřeních
či organizacích, nejčastěji neziskových, které se soustředí na práci se seniory. Tyto
dva okruhy témat jsme opět našli ve všech pěti zkoumaných celoplošných denících.
Ve způsobu informování, ale také ve spektru událostí předkládaných čtenářům jsou
však mezi jednotlivými tituly odlišnosti. Nejširší spektrum informací přinesly svým
příznivcům Mladá fronta Dnes a Blesk, který často o tématech spojených se seniory
a stářím informoval v rubrice Expres složené z většího počtu krátkých, zpravidla
dvouvětých, článků. Specifické byly příspěvky otištěné Hospodářskými novinami,
neboť se mezi nimi objevovala i publicistika, která sdělení zasazovala do širšího

32

rámce. Diskuse se nesla hlavně nad tématem nutnosti a úrovně péče o starší
občany. Jako v jediných zde zaznívá kritika obecného, zjednodušujícího
a paušalizujícího způsobu prezentování a nahlížení na tuto otázku145. Také články
otištěné v Lidových novinách měly svá specifika. Publikované informace o výstavbě
nových domů pro seniory a o opatřeních vlády týkajících se této věkové skupiny
občanů jsou zde často doprovázeny údaji demografického charakteru, dokreslujícími
stárnutí populace nejen v České republice. a ani zde se novináři nevyhnuli
alarmujícímu podtónu: píší, že odborníci varují146, neboť je nedostatek
specializovaných zařízení pro seniory147, že stárnutí populace si vyžádá obrovské
investice148 a hrozí kolaps důchodového systému149. Obecně bychom chtěli upozornit
na uvádění finančních nákladů spojených s jakýmikoli projekty spojenými se seniory,
neboť tvrzení o rostoucím tlaku na veřejné finance150 nebo, že stát přijdou náklady na
400 milionů151, mohou v majoritní populaci jen utvrzovat klamný dojem, že senioři
jsou pouze a především nákladnou součástí společnosti, na kterou musíme všichni
doplácet.
Ve článcích kategorie sociální práce jsme odhalili i další způsoby informování,
které starší spoluobčany spíše poškozuje a nepřispívá k jejich objektivnímu vnímání
mladší částí populace. Nejde o články, které by byly vůči seniorům jednoznačně
nepříznivé nebo dokonce diskriminující, ale spíše o jednorázová pojmenování či
slovní spojení, která v tomto kontextu nejsou vhodně použita. Věnujme se typickým
problémovým slovním spojením, která jsme v analyzovaných textech zaznamenali
nejčastěji. Jedná se především o formulace, které podle našeho názoru akcentují
stereotyp důchodce jako nemohoucí a nesoběstačné osoby, vyžadující péči
a investice okolí. K takovým výrazům patří obraty: staré osoby152, nemohoucí
důchodkyně153, osamělí154, stařečci155, kontakt se starými, opuštěnými
a nemohoucími lidmi156, ale i označení babička a dědeček157 v kontextu, který
neodkazuje ke generačnímu či příbuzenskému vztahu. Doporučili bychom také spíše
používání výrazu senior před tradičním důchodcem, se kterým jsme se často
setkávali především na stránkách Práva, ale i v Mladé frontě. Pro novináře je
nepochybně nevýhodou skutečnost, že řada zmiňovaných neziskových organizací
nebo zařízení, o kterých informují, zaměřuje svoji pozornost jak na důchodce, tak na
osoby tělesně nebo mentálně postižené. Ve chvíli, kdy ale novináři v jedné větě
napíší pomáhá seniorům a postiženým lidem158, „házejí obě skupiny tzv. do jednoho
pytle“ a přispívají k vytváření dojmu, že mezi oběma kategoriemi existuje logická
spojitost, zvláště, když se podobné spojení neobjevuje výjimečně, ale je spíše
pravidlem. Podobně vyjádření: „Podle statistik patří senioři vedle dětí, žen
a handicapovaných k nejohroženějším skupinám,“159 nebo „roznášková služba pro
staré a nemohoucí“160. Za problematické považujeme i spojení: pohlídat161či ochránit
seniory162 nebo o důchodce se bude starat radnice163, neboť sugerují dojem, že se
jedná o osoby nesamostatné, kterým je třeba věnovat zvláštní péči. Nepopíráme, že
mezi seniory takoví jsou, ale zdaleka ke klientům sociálních pracovníků nepatří
všichni. Ukázkou podobně stereotypního tvrzení je: „Seniorům, jejichž počet ve
společnosti roste, s přibývajícím věkem ubývá fyzických i psychických sil.“164
K nastíněnému obrazu péče vyžadujících seniorů přispívají i formulace chtějí pomoci
zlepšit život seniorů165 nebo důchodci budou mít přes den co dělat166, které lze
vnímat i tak, že život seniorů je špatný a bez programu vytvořeného speciálně pro ně
druhými nemají tzv. do čeho píchnout.
Protože se snažíme najít odpověď na otázku, co bychom věděli o seniorech,
kdybychom měli k dispozici pouze informace z českého denního tisku, musíme říci,

33

že představa, kterou bychom si udělali pouze na základě znalosti článků z kategorie
sociální práce, je značně zavádějící. Senioři jsou zde často zobrazováni jako osoby
nesoběstačné, velmi často se zdravotními problémy, usilující o místo v domovech
sociální péče, ale nedisponující prostředky na uhrazení této péče. Ukázalo se
dokonce, že v tématu sociální práce se uvedená „problémová“ označení objevují více
než v jiném kontextu.

34

4.8

Zdraví

Jedna z nejméně zastoupených kategorií obsahu byla nazvána zdraví. Zařadili

jsme do ní necelá 4 % článků. Obecně jsme v této kategorii zaznamenali hlavně tři
typy sdělení: 1) informace o různých nemocech a jejich výskytu ve stáří, 2) informace
o zdravotních službách pro seniory a 3) informace o životním stylu a procesu
stárnutí. Ačkoli do této kategorie byly přiřazeny články ze všech zkoumaných médií,
témata, kterým se jednotlivé denníky věnovaly, byla různá a mohli bychom dokonce
říci, že pro jednotlivé tituly specifická. Nejširší záběr informací podala svým čtenářům
MF Dnes. Na jejích stránkách se její příznivci mohli, mimo jiné, dočíst
o psychologické a psychiatrické pomoci pro seniory, kteří se stali obětí trestného
činu. Nutno však říci, že jsme se mnohdy ve výpovědích citovaných odborníků dočetli
informace, které nepovažujeme za vhodně sdělené a opět je zde nutné připomenout,
že je na novináři, jakého odborníka si pro svůj text vybere, na co se ho bude ptát
a jak jeho odpovědi zpracuje. Neměli bychom se tedy setkat s titulkem Staří lidé jsou
snadnou kořistí167 nebo se v textu dočíst: „psychologové a psychiatři soudí, že se
stoupajícím věkem u důchodců často klesá jejich ostražitost a snadněji se stanou
obětí podvodníků“168.
Své specifikum si v této kategorii našel i Blesk, na jehož stránkách se několikrát
objevilo téma sexu ve vyšším věku. Dočetli jsme se ale i o vitálním seniorovi, který po
řadě prodělaných závažných onemocněních přišel ke svému ošetřujícímu lékaři 140
km pěšky, neboť proti svému onemocnění bojuje chůzí169. Dále ale Blesk poměrně
seriózně informuje o možnostech očkování jako prevence proti chřipce. v Právu
bylo téma zdraví zastoupeno hlavně články o stáří a stárnutí a v Lidových novinách
patřilo k těm nejvíce okrajovým, kterému se téměř nevěnovaly. Specifický, velmi
seriózní přístup, jsme pak zaznamenali u Hospodářských novin, které se soustředily
hlavně na představování stáří, ale na rozdíl od jiných titulů nepsaly jen
o nepříjemnostech, které přináší, ale naopak se opakovaně a systematicky snažily
vyvracet mýty170 se stářím spojené171 a prosazovat skutečnost, že stáří není nemoc,
ale běžná součást života172, a že stárnutí je přirozené a demence k němu nepatří173.

4.9

Lokální politika a politika

Poslední kategorie témat shrnuje články pojednávající o politických tématech.

Do této kategorie byla zahrnuta sdělení o specifické vládní politice bez souvislosti
s penzijním systémem a rozhodnutích městských zastupitelstev. Výrazně častěji
jsme se setkali se dvěma tématy: otázkou zlevněného jízdného pro seniory
v prostředcích městské hromadné dopravy a s informacemi o průběhu voleb, které
se v loňském roce konaly. Senioři byli v souvislosti s volbami opakovaně zmiňováni
jako voliči Komunistické strany174Čech a Moravy.
I řada dalších opatření, rozhodnutí či novel zákonů, o kterých novináři
informovali, se úzce týkala seniorů. Průběh řešení některých témat vyznívá právě
díky zohledňování situace seniorů paradoxně. Příkladem je diskuse o povinném
zavedení přileb pro cyklisty („…požadavek, aby cyklisté nosili ochranné přilby, je
nesmyslný. Neboť představa, že babička jedoucí na kole na mši, má přilbu, se

35

vymyká zdravému rozumu.“)175 nebo pokračující diskuse o deregulaci nájemného, ve
které Hospodářské noviny citují poslance Stanislava Křečka: „Potřebujeme jí
(regulací) ochránit babičky, které by na nájem neměly.“176

4.10

Shrnutí – tištěná média

Tematické pokrytí života seniorů je ve sledovaných médiích značně selektivní

a liší se dle své intenzity v rámci jednotlivých periodik. z českých deníků se
informování o seniorech a tématu stáří systematicky věnuje pouze nejčtenější Mladá
fronta Dnes. Obecně lze říci, že „nejžhavějšími“ tématy ve sledovaném období byly
ekonomické a finanční otázky (a to zejména problematika důchodů a jejich reformy
v důsledku demografického stárnutí populace ČR) a zprávy, ve kterých jsou senioři
spojováni s trestnými činy, nejčastěji jako jejich naivní a bezbranné oběti. Relativně
frekventované jsou zprávy o pachatelích různých trestných činů v „důchodovém
věku“ (u periodik, kde je kategorie kriminalita frekventovaná, je poměr „oběti
vs. pachatelé“ téměř stabilní 4:1). Přestože se vžilo označení a rozlišení periodik na
„bulvární“ a „tradiční“, zejména v těchto dvou nejčastěji sledovaných tematických
kategoriích je velmi obtížné tuto pomyslnou dělicí čáru vysledovat. Výjimku tvoří
pouze Hospodářské noviny, které lze i z hlediska způsobu informování o seniorech
označit za seriózní deník, ke kterým bývá řazen. v případě diskusí o důchodech je
první argument o narůstajícím počtu seniorů v ČR vystřídán více či méně otevřenou
kritikou politické reprezentace a její neschopnosti se dohodnout na pokračování
důchodové reformy. v případě tématu senioři jako oběti trestných činů je rozdíl mezi
periodiky ještě méně znatelný. Pokud se deníky tématu věnují, činí tak většinou
formou relativně krátkých zpráv, popisujících detaily trestného činu a pachatele,
zdůrazňující pozitivní charakteristiky oběti u násilných trestných činů a naopak
bezmeznou důvěřivost, naivitu až hloupost a zejména nepoučitelnost obětí trestných
činů majetkových. Téměř všechna periodika užívají lehce bulvarizujícího jazyka
a přívlastků, které mají za cíl zvýšit dramatičnost obvykle detailně popisované
události nebo zkratkovitě vyjádřit její podstatu, často daleko přesahující zpravodajské
potřeby.
Specifikem článků, ve kterých se vyskytovalo některé z klíčových slov, byla
častá multiplikace označení aktéra (zejména zpravodajské) události. Běžně je tak
možné se setkat s pojmenováním „důchodkyně“, „stařenka“, „stará paní“ a věkem
v závorkách „(68)“ pro identifikaci jedné osoby v rámci jedné zprávy. Nezřídka se tak
děje i v případech, kdy věk aktéra objektivně nezvyšuje zpravodajskou hodnotu
zprávy. Lze se také domnívat, že v některých případech by událost nesplnila
potřebné předpoklady pro překročení prahu publikovatelnosti, pokud by její hlavní
aktér byl v jiném věku než seniorském. Zajímavé je i zjištění, že neexistuje žádný
úzus či věková hranice, od kdy je aktér nazýván těmito či podobnými přízvisky.
„Stařenka“ či „důchodkyně“ je běžně ve sledovaných sděleních žena ve věku lehce
přes šedesát i devadesátnice.

4.11

Obecné připomínky k pokrytí témat

36

V úvodní části závěru práce bychom rádi podtrhli některé z opakujících se
„prohřešků“, které vidíme jako potenciálně problematické pro vyvážené
a nestereotypní zobrazování seniorů v médiích. Chápeme tyto poznámky zároveň
jako příležitosti pro zdokonalení mediálního obraz seniora. Jak jsme naznačili již
v úvodu, byla prvotním cílem této pilotní zprávy snaha naznačit, které z „bariér“
mediálního pokrytí tohoto specifického tématu by se mohly stát zároveň
„příležitostmi“ pro jeho vylepšení. Některé z výtek již byly nastíněny v předchozím
textu. v této závěrečné kapitole jsme se proto pokusili nabídnout „sebe-vysvětlující“
přístup ke článkům a znovu nabídnout čtenáři co možná nejilustrativnější ukázky
některých z diskutovaných otázek.

4.11.1 Zdvojení statusu a věk jako osobní charakteristika

Jednoznačně nejčastějším označením seniora v médiích je „důchodce“. Jsou-li
pro to zvláštní důvody, které ovšem nelze z článků vysledovat, je aktér označen
specificky jako „invalidní důchodce“. Nezřídka jsou tito invalidní důchodci ve věku,
který by běžně zakládal nárok na dávku důchodu starobního. To je možné určit vždy
poměrně přesně, neboť věk, ať už označený číslovkou v závorkách nebo zkráceným
slovním spojením „osmašedesátiletá“, je nedílnou součástí absolutní většiny
analyzovaných tiskových sdělení. Chronologický věk (věk měřený v letech založený
na fyzikálním měření času) se tak stává součástí popisovaných situací a vtiskává se
čtenářům do podvědomí. To může přispívat k definici či modifikaci věkově
specifických rolí a v konečném důsledku podporovat věkovou segregaci177.
Bez zajímavosti není ani – někdy až několikanásobné – opakování různých
označení statusu odkazující na stáří aktéra. Například článek „Podvodníci útočí na
seniory … (MF Dnes, 5. 6. 2004) hovoří o: 1) pětaosmdesátileté 2) penzistce, která
se později mění na 3) důvěřivou důchodkyni a o odstavec dále se hovoří o 4)
seniorech, kteří jsou ve 5) vysokém věku. Zatímco v této souvislosti lze ještě hovořit
o jasném významu, který má chronologický věk pro obsah sdělení, existují i články,
kde již toto označení, případně ještě jeho zdvojení, pozbývá objektivní informační
hodnoty – např.: „Osmašedesátiletou důchodkyni, jejíž pes v létě pokousal
sedmiletou holčičku, v těchto dnech obvinili severomoravští policisté“178; nebo:
„Sovu, pětašedesátiletého brněnského ekonoma v penzi, vybralo jako
zprostředkovatele řešení sporu v ostravské hutní firmě ministerstvo práce
a sociálních věcí“179. Pro zde popisované události, jako je trestný čin nebo mzdové
vyjednávání, se zdá být identifikace aktéra jako starší osoby samoúčelnou.

Specifickou formou označování statusu aktérů ve vyšším věku je používání
přídomků. Pravděpodobně s cílem vytvořit určitou významovou zkratku, se do
sdělení dostávají sousloví typu: místní stařík180, zloděj-senior181, divoch-senior182
nebo „nácek“-důchodce183. Pořadí slov užitých v sousloví evokuje bližší identifikaci
zlodějů, divochů a nácků dle jejich stáří. v tomto případě se tedy nejedná o přidanou
charakteristiku stáří, ale naopak centrální postava sdělení se stává zajímavou právě
kvůli svému stáří.

4.11.2 Ageismus (diferencované pojetí zpráv kvůli vyššímu věku)

37

Ageismus (věková diskriminace), tedy kvalitativní diferenciace mezi fázemi
životního cyklu projevující se také jako negativní náhled na stáří a přisuzování nižší
kvality vyšším věkovým skupinám (Vidovićová, 2005), se ve sděleních objevuje
relativně často, a to v různých formách. Nejtypičtější je výše popsaná identifikace
chronologickým věkem, ale i výběr a forma popisů událostí je touto ideologií nezřídka
poznamenána. Jak jsme viděli v kapitole o seniorech – pachatelích trestných činů,
událost, kdy starší řidič srazil dvě školní děti, plnila titulní stránky většiny deníků.
Když se ovšem velmi podobná situace stala „přecházející důchodkyni“, objevila se
jen tato krátká zpráva:
• Příklad: EXPRES 16.12.2004, Blesk. Smrt na přechodu. Na přechodu pro chodce na
Českokrumlovsku srazil před rozedněním řidič (81) přecházející důchodkyni (70). Zranění, která
utrpěla, byla smrtelná.

4.11.3 Infantilizace stáří

Mezi v současné době nejvlivnější politické diskurzy EU a dalších supra-
nacionálních institucí jako OECD a WHO, patří důraz na rozvoj tzv. seniorského
občanství s cílem důsledného zplnomocňování (angl. empowerment) seniorů.
Logikou v pozadí tohoto přístupu je podpora seniorů v jejich aktivním přístupu
a zapojení se ve společnosti, ekonomice i sociálních sítích. Cílem tohoto přístupu je
začít chápat osoby ve vyšším věku jako zdroj v širokém smyslu slova a nikoliv jako
zátěž. Bohužel na některých místech sledovaného výseku mediální kultury stále ještě
přetrvává diskurz spíše opačný – a to infantilizace stáří. Jedná se o přesvědčení, že
stárnutí je svým způsobem návrat do dětství se všemi jeho stereotypně mu
připisovanými atributy: bezstarostností, ale i naivitou a se závislostí na druhých.
v extrémních polohách je na staršího člověka pohlíženo přímo jako na dětinského.
Takovýto přístup tak není s diskurzem zplnomocňování a seniorského občanství
zcela slučitelný.
V některých případech se infantilizace stáří projevuje nevhodnou větnou
konstrukcí nebo řazením vět a témat. Celé vyznění sdělení pak může, i nechtěně,
klást rovnítko mezi seniora a dítě.
• Příklad: „Podle odborníků jsou největší šancí pro důchodce při jejich orientaci v současném
dění příbuzní, kterým věří. Ti je musí upozornit na nebezpečí, která jim od neznámých lidí hrozí
a neustále jim opakovat, že nesmějí otvírat nikomu neznámému.“ (Psycholog: starší lidé jsou
důvěřiví. MF Dnes, 6. 4. 2004).
V zahraniční literatuře (viz např. Stuart-Hamilton 1999) se tomuto přístupu říká
elderspeak, tedy způsob vyjadřování asociující na způsob, jakým se mluví s malými
dětmi.
• Příklad: „Porodnice slouží seniorům“ (titulek, Blesk, 31. 7. 2004).
V tomto příkladě je vedeno přímé rovnítko mezi instituci pro novorozence
a seniory, evokující, že obě tyto skupiny potřebují stejnou péči.

4.11.4 Stigmatizace na rovině latentního významu sdělení

Typická je stigmatizace seniorů na rovině latentního významu sdělení například
v kategorii senior jako zákazník, ale nejen tam. Viděli jsme, že hlavním tématem je
ekonomická situace nebo politická rozhodnutí, a přesto se v rámci zprávy objeví

38

klíčové slovo senior, a to zpravidla v kontextu chudoby. Častým kontextem, v jehož
rámci se o seniorech dovídáme, jsou také obecné politické problémy a diskuse,
v nichž je např. téma důchodu zmíněno jako synonymum pro velké výdaje. Jeden
z příkladů skryté diskreditace cituje Vidovićová (2005:21): „V tisku koncem března
2003 proběhla zpráva o nevraživosti mezi premiérem a ředitelem a.s. Sazka ohledně
neposkytnutí státní garance na dostavbu sportoviště.184 v článku je uveden
premiérův výrok s dodatkem: „ »Česká republika musí rozhodně se svými prostředky
zacházet co nejzodpovědněji. Sedm a půl miliardy je průměrná roční valorizace
důchodů«. To […] Sazku poškodilo.“ Takto postavený výrok může vytvářet dojem, že
důvodem, proč česká vláda nepodpoří stavbu sportovišť, jsou přehnané nároky
důchodců.“

4.11.5 Tematizace seniorů-obětí a Romů-pachatelů

Média jsou často kritizována za svůj přístup k menšinám obecně. Romské
etnikum bývá citováno jako nejvýraznější příklad. Podobně jako v případě seniorů,
i zde se některé události stávají mediálně zajímavými právě v případě, kdy jsou jejich
aktéry příslušníci marginalizovaného etnika. Taková selekce zájmu je považována za
hraničící s rasismem. Podobně v případě osob ve vyšším věku hovoříme o ageismu.
v následujících dvou příkladech jsou ilustrovány tyto dva přístupy ve vzájemné
kombinaci. Romové jsou portrétováni ve své „typické“ pozici pachatele a senioři
naopak ve své „typické“ pozici oběti.

• Příklad: „Za loupež v kostele 16 let vězení. 30. 11. 2004 Blesk (lac) CHOMUTOV/VEJPRTY
- Vejprty si oddychnou. Chomutovský soud včera poslal za mříže tři muže, kteří v létě přepadli
v tamním kostele při modlení staříka (71) z Německa. Muže surově zbili a okradli. Zvlášť
nebezpečný recidivista Vojtěch Demeter (29), který vyšel z vězení za dvě loupeže rok před
hrůzným činem, účast na souzené loupeži popřel. Žádal zproštění obžaloby. Soud ho poslal za
mříže na deset let. Jeho komplice Ivana Tancoše (21) verdikt odsoudil ke čtyřem rokům vězení.
Zdeňka Holuba (19) ke dvěma letům. Nejmladšímu z trojice odlehčilo přiznání. Právě on přiklekl
k modlícímu se seniorovi. Posléze na něm žádal peníze. Cizinec odmítl. Vzápětí cizince
obklopili jeho starší komplicové. Trojice Romů jím začala smýkat po kostele. Hlavou mu bili
o zeď a kopali do něj. z kapsy mu vytáhli peněženku a utekli. Vejprty loni v létě zužovala řada
podobných přepadení. Například romské děti tu sebraly německy mluvící stařence hůl. Zpět si ji
musela koupit – za 10 eur.“

• Příklad: EXPRES 2. 9. 2004, Blesk: Snědá návštěva. „OLOMOUC (rys) – Dva snědí muži se
vnutili do bytu olomouckého seniora (83). Chvíli mu vyprávěli o svém těžkém životě, pak si
odskočili na toaletu a odešli. s nimi i chlapíkovy úspory ve výši 70 tisíc korun.“

4.11.6 Absurdnost některých zpráv z tematické oblasti kriminalita

Pravděpodobně s cílem vytvořit určitou senzaci jsou popisovány trestné činy,
jejichž kontext a okolnosti působí ve své kombinaci absurdním dojmem. Například
první z ukázek hovoří o „klasickém“ dramatu lásky a vraždy ze žárlivosti, a to vše na

39

neobvyklém místě (instituce) a v neobvykle rychlém časovém úseku (pět dní). Druhá
ukázka nás zaujala především racionalizací trestného činu. s velkou měrou nadsázky
lze říci, že dle této zprávy geronti vraždí z nudy.

• Příklad: 21. 1. 2004, Blesk: Žárlivec vraždil. MERIDA (INT) – Španělský důchodce (82) se
zamiloval v domově pro seniory do spolubydlící (81) a oženil se s ní. Pět dní po svatbě manžel
svou choť ubodal ze žárlivosti k smrti.

• Příklad: EXPRES 15. 3. 2004, Blesk: Stařenka zabíjela. DEVON (INT) – Britka Audrey
Hingston (81) se přiznala k vraždě svého manžela Erica (83). Po šestitýdenním vyslýchání
prohlásila, že ho bodla do hrudi, protože ji už prostě štval.

4.11.7 Bulvarizace titulků, dramatizace události

Pro ilustraci tohoto bodu můžeme čtenáři doporučit, aby si prošel seznam citací
(titulků) ve vysvětlivkách na konci této zprávy. Citace vždy obsahují titulek, odkaz na
periodikum a datum vydání článku. Detailní analýza titulků jako samostatná disciplína
mediální analýzy zůstává možným úkolem pro pokračování tohoto výzkumu. Citované
titulky v sobě nesou „uvítací“ informaci pro čtenáře a logicky je jejich primárním
účelem zaujmout. Je ovšem zajímavé sledovat rozsah témat podléhajících
bulvarizaci. Ta spočívá zejména ve volbě jazyka, interpunkčních znamének
a nespisovných či vulgarizujících výrazů. Nezřídka je také podtrhována dramatičnost
události poukazováním na její jedinečnost (př. „hrůza, jaká nemá obdoby).
• Příklad: Staříka (81) umlátila kladivem exmanželka (70)! Tělo mrtvého matematika objevili
na černé skládce. (Blesk, 11.12. 2004)
• Příklad: Dobelhala se pro smrt. Hrůza, jaká nemá obdoby, se odehrála přímo před zraky
řidičů čekajících ve svých autech na železničním přejezdu v Řevnicích u Prahy. Včera
odpoledne tam začala podlézat závory důchodkyně (79) o berlích. Mezinárodní rychlík ji pak
v plné rychlosti smetl… (18. 12. 2004, Blesk)
• Příklad: Zabil babičku. Pomočila se! (Blesk, 25. 6. 2004)
• Příklad: Dědečku, fuj! Na holčičky se nesahá! (Blesk, 14. 2. 2004)

4.11.8 Slovo před závěrem

Následující příklad z rubriky Názory v MF Dnes uvádíme jako, dle našeho
názoru, výstižný komentář dojmu, jakým získává čtenář ze čtení běžného českého
deníku. Zejména úvodní tři věty jako by shrnovaly základní závěry mediální analýzy
témat seniorské problematiky. Autor článku sice volá k odpovědnosti za popsanou
kvalitu života ve stáří zákonodárce, ale co je zajímavé, že život ve stáří, o jehož
kvalitě hovoří, je značně zploštěný do právě a pouze jen témat mediálních.
• Příklad: Skončí ti slušní za mřížemi? 3. 6. 2004 Mladá fronta DNES „To jsou mi vyhlídky.
Člověk aby měl strach zestárnout. Nemoci, nízký důchod, vysoký věk při odchodu do penze a k
tomu ještě podvodníci specializovaní na nebohé stařečky a stařenky. Varování bezbranných
a důvěřivých lidí je asi v tomto případě marné, oni si ti kujóni stejně zase vymyslí způsob, jak

40

5

člověka oblafnou, vloudí se k němu a okradou jej. Takže pánové zákonodárci, teď je řada zase
jednou na vás, zamyslete se konečně alespoň trochu i vy a vytvořte zákony, které tyhle
podvodníky a všechny jiné zloduchy už pošlou na věky za mříže, odkud se jen tak nevyhrabou.
Jinak skončí za mřížemi, pancéřovanými dveřmi, neprůstřelnými skly a v betonových bunkrech
chudáci slušní lidé, kteří se budou bránit nájezdům grázlů.“

Shrnutí

Mediální analýza seniora – pilotní studie byla vypracována za kalendářní rok

2004 na souboru deníků a televizního zpravodajství vzniklého na základě výběru
klíčových slov a analyzovaného metodou interpretativního sociologického čtení dle
Kronick (1997).
Abychom mohli potvrdit či vyvrátit závěry některých zahraničních výzkumů,
které hovoří o nerovném zastoupení seniorů v médiích, museli bychom mít
k dispozici data o celkovém počtu publikovaných článků v periodicích, a ta nám
bohužel nejsou dostupná. Přesto lze již na základě předběžných výsledků mediální
analýzy obrazu seniora v rámci projektu „Senior a já“ souhlasit s tím, že v českém
mediálním prostředí je problematika seniorů podreprezentovaná co do své variability
i objektivity sdělovaných informací, že senioři jsou skupinou, o níž je referováno
selektivně a stereotypizujícím jazykem. Senioři jsou v českých médiích popisováni
zejména jako ekonomický a sociální problém kvůli zatížení důchodových systémů,
jako oběti trestných činů a katastrof nebo jako pachatelé bizarních trestných činů.
Častým přívlastkem typického českého mediálního seniora je chudoba nebo
psychická porucha. Pokud tomuto schématu ne tak zcela odpovídají, jsou obdivováni
pro svoji extrémní či nestandardní vitalitu či životní příběh.
Zůstává ovšem otázkou, nakolik je tato forma pokrytí seniorské problematiky
„záměrná“ a nakolik se jedná o více méně neuvědomované naplňování rutinních
novinářských způsobů informování. Jsme daleko od toho, abychom vyvodili závěr, že
problémy zjištěné v této analýze jsou důsledkem stereotypního vnímání stáří
u samotných žurnalistů, či dokonce, že by se mohlo jednat o jejich cílenou
antikampaň vůči stáří. Touto zprávou jsme chtěli pouze přispět k otevření diskuse
o tématu stáří jako mediálním tématu a upozornit na některé oblasti, ve kterých by
média mohla přispívat k formování věkově inkluzivní české společnosti 21. století.

5.1

Doporučení pro novinářskou praxi

Následující body jsou částečně založeny na Eversově (1997) zásadách pro

referování o seniorské problematice a jsou doplněny o doporučení reflektující výše
uvedená zjištění:
Mediální sdělení, které se snaží podpořit věkově inkluzívní společnost:
• se vyhýbá identifikaci věku, a to ať už číslovkou nebo opisem, a to všude
tam, kde je to možné a účelné, tj. kde to není nutné pro kontext reportáže nebo
článku. Je-li nezbytné tyto charakteristiky zmiňovat, mělo by být zcela zřejmé, proč
jsou pro daný kontext relevantní. Tato zásada je zvláště důležitá, je-li informováno
o zločinu.

41

• se pokouší vyhnout situaci, kdy by styl prezentace citace či výroku, který je
věkově diskriminační (ageistický), nebo který posiluje předsudky vůči stáří, vytvářel
dojem, že se jedná o obecně přijímaný úhel pohledu, který by mohl být považován za
legitimní. To se také vztahuje na ty situace, kdy je nějaká osoba nebo instituce
nařčena z věkové diskriminace (ageismu). Ageistické citace uvádí, jen pokud je to
obzvláště relevantní.
• se vyhýbá nepodloženým generalizacím.
• reflektuje užití čísel a podílů, přičemž pozorně formuluje jejich komentář.
• reflektuje postoj autora vůči tématu a problému. Žurnalista obvykle vkládá
do sdělení „část sebe“, každému informování by proto měla předcházet reflexe
vlastních postojů vůči stáří a seniorům.
• chápe témata spojovaná se stářím ve větší šíři, než jak je tomu dosud. Širší
pokrytí témat přispívá k vystižení heterogenity seniorské populace.
• respektuje pravidla žánru. Např. zpravodajství by nemělo obsahovat
dramatizující a hodnotící výroky, jeho cílem je informovat.
• se snaží vyhnout použití seniorských témat k infotainmentu, jak nejvíce je to
v daném komerčním prostředí možné.

5.2

Metodologická diskuse

Prezentované předběžné výsledky první vlny analýzy mediálního obrazu

seniora a stáří se věnovaly především televiznímu zpravodajství a pěti největším
deníkům. Pokud jsme chtěli pokrýt celoroční produkci vybraných médií, a to včetně
jejich regionálních mutací, museli jsme přistoupit na kompromis co do počtu
vyhledávaných klíčových slov, abychom tak alespoň částečně omezili počet článků,
které měly vstoupit do další analýzy. i přesto jsme byli konfrontováni s více než 10
000 sděleními. Přestože jsme byli z kapacitních důvodu nuceni vynechat řadu
jemných odstínů slov a slovních spojení používaných pro popis stáří, ukazuje se, že
se nám na základě vybraných klíčových slov podařilo zachytit a identifikovat hlavní
tendence přístupu médií k seniorům a problematice stáří.
V průběhu přípravné fáze analýzy jsme provedli tři nezávislé tematické
kategorizace článků. Každá kategorizace umožnila získat relativně odlišné výsledky,
a to jak co počtu a názvu kategorií, tak co do počtu článků v každé z nich. Tato
nejednotnost je přirozeným důsledkem multitematičnosti většiny sledovaných sdělení
a přístupu jednotlivých kodérů, kteří se na zpracování dat podíleli. Otázka
kategorizace tak zůstává jedním z dalších možných témat pokračování tohoto
výzkumu a hlubší kvalitativní analýzy dat.
Nerovnoměrné zastoupení tématu stáří v jednotlivých tištěných médiích
představuje samozřejmé zkreslení v počtu ilustrujících citací použitých v této zprávě.
Jasná převaha citací z Blesku, MF Dnes v kapitole o kriminalitě a citací
Hospodářských novin u tématu finance je logickým důsledkem nadreprezentovanosti
těchto témat v daném médiu. Na druhé straně je ovšem také pravdou, že jsme se
snažili postihnout buďto nejtypičtější anebo nejvýstižnější citaci, a jsou-li takové
především ve zmíněných denících, nelze to považovat za náhodu.
Citace uvedené v této zprávě, stejně jako celý proces analýzy, vycházejí
z tematicky koncentrovaného textu. v procesu sociologického čtení jsme procházeli
např. několika stovkami zpráv o seniorech jako obětech podvodů nebo vražd.
Přestože reflexe je neopomenutelným nástrojem sociologického čtení, nelze vyloučit

42

drobné zkreslení (nadhodnocení) v přisuzování významu a dopadu analyzovaných
sdělení na čtenáře či diváka. Jinak řečeno, souvislé čtení textu věnující se jednomu
tématu může mít pro kodéra silnější význam, než má pro čtenáře, který dané zprávy
čte „rozložené“ do časového období jednoho roku, a to v kontextu dalších, méně či
více významných zpráv v rámci celého periodika nebo televizní zpravodajské relaci.
Čtení velkého množství tematicky příbuzných textů v relativně krátkém časovém
období nelze beze zbytku ztotožnit s postupnou kumulací vědění u čtenářů a diváků.
Efekty na vnímání „stáří“ plynoucí z těchto dvou přístupů se tak budou s největší
pravděpodobností lišit ve své intenzitě.
Bohužel jsme se z technických důvodů nebyli schopni věnovat obrazovému
doprovodu analyzovaných informací, což může představovat problém, zejména
v případě televizního zpravodajství. Nejsme totiž schopni posoudit, zda celkové
vyznění zprávy a zejména jeho skryté významy jsou identické s těmi, které můžeme
číst v přepisech hlasové stránky příspěvků.
Další omezení našich závěrů plyne z nedostupnosti informací o celkovém počtu
publikovaných sdělení v jednotlivých médiích. Nejsme schopni přesněji odhadnout,
jaký podíl námi vybrané články představují v celkové produkci medializovaných
informací. Zahraniční výzkumy naznačují, že senioři obecně jsou v médiích
„neviditelní“, bohužel toto tvrzení nemůžeme v současné fázi analýzy pro české
prostředí potvrdit ani vyvrátit. Pokud bychom předpokládali, že v jednotlivém deníku
je denně otištěno průměrně 500 sdělení (což je velmi nepřesný odhad, nikoliv však
příliš nadhodnocený), je počet sdělení o seniorech a stáří otištěný ve většině z nich
během roku 2004 zcela zanedbatelný.
Přestože výše zmíněná omezení představují určité limity pro generalizaci
našich závěrů o mediálním obrazu seniora v ČR, jsou zároveň námětem pro
rozšíření a zdokonalení připravované druhé vlny analýzy mediálního obrazu seniora,
která by měla na tuto pilotní studii navazovat. Ukázalo se totiž, že v úvodu zmíněná
kritika dosavadního nezájmu sociálních věd o obraz seniora v médiích je oprávněná.
Již z těchto zde prezentovaných dílčích výsledků je totiž jasné, že se jedná o téma
nesmírně široké, bohaté a zajímavé.

6

O autorkách

Mgr. Renáta Sedláková vystudovala obory sociologie a mediální studia

a žurnalistika na FSS MU v Brně, kde v současné době studuje doktorský stupeň
oboru sociologie. Na Katedře mediálních studií a žurnalistiky FSS MU přednáší kurz
zaměřený na metody a techniky výzkumu masových médií. Pracuje jako asistentka –
vedoucí oddělení sociologie Katedry antropologie Filozofické fakulty Západočeské
univerzity v Plzni, kde přednáší kurzy věnované úvodu do sociologie, metodám
sociologického výzkumu a teorii masové komunikace. Věnuje se především
problematice médií a jejich vlivu a působení ve společnosti pozdní modernity. Kromě
pedagogicko-vědecké činnosti pracuje v GfK Praha na projektech z oblasti sociálního
výzkumu a turismu.

Mgr. Lucie Vidovićová vystudovala obor sociální politika a práce a sociologie
na Fakultě sociálních studií MU v Brně, kde v současné době působí jako výzkumný
pracovník Katedry sociologie a Institutu pro výzkum reprodukce a integrace
společnosti (IVRIS). Na MU FSS také připravuje doktorskou práci na téma věkové

43

diskriminace. Spolupracuje s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí na
projektech výzkumu stárnutí populace a rodiny. Dlouhodobě se zabývá sociologií
stáří a soustřeďuje se zejména na problematiku věkové diskriminace, otázky postoje
populace vůči stáří a problematiku aktivního stárnutí. Spolupracuje také
s neziskovými organizacemi zabývajícími se seniorskou advokacií.

Zpráva neprošla jazykovou úpravou.

44

7

Literatura

Evers, H. 1997: Ageing and Mass Media – Wake up and smell the demographics:
silver wave swells. Pracovní materiál.
Berger, P., Luckmann, T. 1999: Sociální konstrukce reality. Brno, Centrum pro
studium demokracie a kultury.
Burton, G., Jirák, J. 2001: Úvod do studia médií. Praha, Barrister (and) Principal.
Fowler, R. 1994: Language in the News – Discourse and Ideology in the Press. New
York, London, Routledge.
Hall, S. 1997: Representation. Cultural Representations and Signifying Practices.
London, Sage.
Kunczik, M. 1995: Základy masové komunikace. Praha, Karolinum.
Kronick, J. C. 1997. „Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat.”
Sociologický časopis 33(1): 57-67.
Lester, P. M. (eds.) 1996: Images that injure – Pictorial Stereotypes in the Media.
Westport, Connecticut, London, Preaeger.
Lippmann, W. 1922: Public Opinion. New York, Hardcourt, Brace and Company.
Mullan, P. 2002. The Imaginary Time Bomb. Why an ageing population is not a social
problem. London: I. B. Tauris.
MEDIA PROJEKT, GfK Praha-Median-SKMO, Q4/2004 – Q1/2005.
Sullivan, T. O., Dutton, B., Rayner, P. 1994: Studying the Media. London, New York,
Melbourne, Auckland.
Stuart-Hamilton, I. 1999: Psychologie stárnutí. Praha: Portál.
Urbánek, E. 1989: Kritika fenomenologické sociologie. Praha, Universita Karlova.
Vidovićová, L. Rabušic, L. 2003. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí
v pohledu české veřejnosti. Zpráva z empirického výzkumu. Praha, Brno: VÚPSV.
Vidovićová, L. 2005. Věková diskriminace – ageismus: úvod do teorie a výskyt
diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha,
Brno: VÚPSV.
Výtisky deníků: MF Dnes, Právo, Blesk, Lidové noviny, Hospodářské noviny, přepisy
zpráv televizního zpravodajství Události – ČT 1, Televizní noviny – Nova, Deník –
Prima za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004

8

Vysvětlivky a citace

1 Zkreslení zpravodajských sdělení zkoumali například teoretikové Glasgow University Media Group.
2 Podrobněji: Fowler 1994; Kunczik 1995; Burton, Jirák 2001.
3 „Jsou to uspořádané, více či méně konzistentní obrazy světa, […] Nemusí to být kompletní obrazy světa, ale
jsou to obrazy přijatelného světa, na který jsme adaptováni. v tomto světě lidé a věci mají své dobře známé
místo, a dělají očekávané věci. Zde se cítíme doma.“ [Lippmann 1992: 95]
4 Lippmann 1922.
5 Helmreich 1997: 2.
6 Přepadení manželů Hromadových. Nova, 11. 1. 2004.
7 Např. příspěvek Vrah důchodkyň byl odsouzen na doživotí. Nova, 6. 10. 2004.
8 Např. příspěvek Případ sériového vraha. Nova, 13. 7. 2004.
9 Např. příspěvek Další okradený důchodce. Prima, 18.7. 2004.
10 Např. příspěvek Stařenku zavraždil dvanáctiletý chlapec. Prima, 23. 8. 2004.
11 Vražda staré paní z Litvínova. Prima, 2. 11. 2004.

45

12 Zneužití senioři na Karvinsku. ČT 1, 21. 5. 2004.
13 Doživotí pro trojnásobného vraha. ČT 1, 6. 10. 2004.
14 Žaloba na manžele Stodolovy. Nova, 17. 2. 2004.
15 Justiční skandál na Slovensku. Nova, 3. 10. 2004.
16 např. z dětského domova utekla čtvrtina chlapců. Prima, 8. 9. 2004. Snížení věkové hranice odpovědnosti
u trestných činů. Nova, 11. 9. 2004.
17 Odloženo. Prima, 11. 1. 2004.
18 Např. příspěvky: Důchodci způsobují vážné dopravní nehody. Nova, 4. 12. 2004. Děti na přechodech nejsou
v bezpečí. ČT 1, 26. 10. 2004.
19 „Osmasedmdesátiletý řidič trabantu si nevšiml dvou desetiletých dětí“ In: Důchodce srazil děti na přechodu.
Nova, 13. 9. 2004.
20 Soud odsoudil důchodce. ČT 1, 14. 12. 2004.
21 Důchodci způsobují vážné dopravní nehody. Nova, 4. 12. 2004.
22 Policistu srazil dvaaosmdesátiletý řidič. Nova, 17. 11. 2004.
23 Policistu srazil dvaaosmdesátiletý řidič. Nova, 17. 11. 2004.
24 Žena schovávala mrtvého muže. Prima, 31. 1. 2004.
25 Střelba v Mnichově. Prima, 26. 7. 2004. Důchodce střílel po sousedovi. Prima, 2. 10. 2004. Důchodce střelbou
řešil sousedské spory. ČT 1, 26. 7. 2004.
26 Kvůli neplacení rozoral hřiště. Nova, 14. 10. 2004.
27 Omyl chovatele kanárů. ČT +, 27. 9. 2004.
28 Jednání o důchodové reformě. Nova, 20. 3: 2004.
29 Bude nás o statisíce míň. ČT 1, 8. 1. 2004. Vesnice stárnou, ČT 1, 14. 1. 2004.
30 Česká populace stárne. Nova, 8. 1. 2004. podobně: Stárneme. Prima, 8. 1. 2004.
31 Stárneme. Prima, 8. 1. 2004.
32 Česká populace stárne. Nova, 8. 1. 2004.
33 „Koalice se také dohodla na tom, že daňově uleví vysokým školám a přilepší důchodcům.“ In. Koalice: Nižší
DPH, podpora rodin. ČT 1, 1. 2. 2004.
34 Topení bude dražší. Prima, 3. 10. 2004.
35 Zdražení. Prima, 17. 2. 2004.
36 Návrh reformy zdravotnictví. Prima 22. 7. 2004.
37 Důchodci dostanou příští rok přidáno zákonem stanovené minimum. Prima, 20. 10. 2004.
38 Důchodci dostanou příští rok přidáno zákonem stanovené minimum. Prima, 20. 10. 2004.
39 Zasedání vlády o zvýšení důchodu. Nova, 29. 9. 2004.
40 Důchody vzrostou o zákonné minimum. ČT 1, 20. 10. 2004.
41 „Byli oba takoví dost postižení pohybově, takže nemohli utéct…“ In: v domě uhořely dvě osoby. Prima, 6. 9.
2004. „…záchranou akci navíc komplikoval špatný zdravotní stav obyvatel domova…“ In: Požár ve skotském
domově důchodců. Nova, 31. 1. 2004.
42 Tragédie. Prima, 17. 3. 2004.
43 Samovznícení uhelných briket. Prima, 24. 8. 2004.
44 Psychicky narušený muž podpálil barák. Nova, 6. 1. 2004. Výbuch plynu v brněnském bytě. Nova, 29. 2.
2004.
45 „Oheň vznikl od teplometu v kuchyni…“ In: Tragédie. Prima, 17. 3. 2004.
46 Požár v domu s pečovatelskou službou. Nova, 14. 11. 2004.
47 Důchodce podpálil svůj domek, a pak se zastřelil. Prima, 14. 8. 2004.
48 Důchodci vyskočili z okna. Prima, 24. 11. 2004.
49 Bam: Sutiny ještě ukrývají živé. ČT 1, 3. 1. 2004.
50 Bam: Sutiny ještě ukrývají živé. ČT 1, 3. 1. 2004.
51 Velká oslava devadesátin. ČT 1, 18. 9. 2004.
52 Např. Dnes zemřel František Pavlíček. ČT 1, 29. 9. 2004.
53 Zemřel nejstarší muž planety. Nova, 6. 3. 2004.
54 Stodesáté narozeniny. Nova, 6. 6. 2004.
55 Bezpečnost dětí při cestě do školy. Prima, 20. 2. 2004.
56 Úroda. Prima, 11. 1. 2004.

46

57 „A toto je sedmaosmdesátiletá paní Anny. Ta měla smůlu. Do domova důchodců jít chtěla. Na sponzorský dar
a měsíční poplatek osm tisíc korun ale nemá.“ In: Sponzorský dar za pobyt v domově důchodců. Nova, 9. 5.
2004.
58 Skandál v Roudnici nad Labem. Prima, 6. 3. 2004.
59 Štědrý den seniorů. ČT 1, 23. 12. 2004.
60 Např. Linka seniorů v Jihlavě je bez peněz. Nova, 26. 4. 2004.
61 Např. Stavby pro seniory se prodraží. ČT, 1. 4. 2004.
62 Senioři se podívali do centra Prahy. ČT 1, 11. 12. 2004.
63 Ibidem.
64 Závod holandských důchodců. Nova, 29. 7. 2004.
65 Senioři závodí s dětmi. ČT 1, 5. 6. 2004.
66 Internet za babku. Nova, 12. 3. 2004.
67 Např. Ženské sbory zpívaly koledy. ČT 1, 12. 12. 2004. Senioři závodí s dětmi. ČT 1, 5. 6. 2004. Starý český
zvyk – draní peří. Nova, 7. 2. 2004.
68 „Týká se to hlavně ohrožených skupin, které mají očkování zdarma. Chřipka představuje největší nebezpečí
pro seniory.“ In: Očkování proti chřipce. Prima, 27. 9. 2004.
69 „Zdravotní problémy mají hlavně starší lidé, kteří i přes horko přepínají své síly.“ In: Kolapsy z vedra. Nova,
6. 8. 2004.
70 o dovolených se nemocnice plní starými lidmi. Nova, 14. 8. 2004.
71 o dovolených se nemocnice plní starými lidmi. Nova, 14. 8. 2004.
72 Media Projekt je reprezentativní výzkum mapující mediální chování populace České republiky, realizovaný
dlouhodobě firmami GfK Praha a Median.
73 Zde prezentované předběžné výsledky pracují s přibližně 80 % všech článků, ve kterých se klíčová slova
vyskytovala. Skutečné rozložení článků mezi periodiky se tak může mírně lišit.
74 Dost času na bláboly. Blesk, 22. 3. 2004. Reforma důchodů se odkládá na neurčito. Lidové noviny, 2.6.2004.
75 Stát dává na důchody více peněz. Lidové noviny, 7. 5. 2004.
76 To se to hoduje, když půjčují: MF Dnes, 20. 5. 2004.
77 Jsi starý? Jsi méněcenný. MF Dnes, 13. 2. 2004; Pytel a hůl. Právo, 16. 2.2004.
78 Návštěvníkům se často vyprávějí bludy. Právo, 30. 1. 2004, Poštu v Praze 15 roznáší kurýr, Právo, 16. 2. 2004,
První emeritní profesor. Právo, 19. 2.2004.
79 Reklama zapomíná na seniory. Dělá chybu. Hospodářské noviny, 26. 1. 2004. Stárnutí populace mění i klientelu
firem. Hospodářské noviny, 19. 7. 2004.
80 Ideální zákazník? Třináctiletá dívka. Hospodářské noviny, 26. 2. 2004.
81 Podzimní dovolená je i o třetinu levnější. Hospodářské noviny, 11. 8. 2004.
82 Ceny přitáhly do Brna i venkovany. MF Dnes, 20.12. 2004. Spor o supermarket v Rychnově pokračuje. MF
Dnes, 29. 7. 2004; Firma Tesco míří i do Neratovic. MF Dnes, 27. 4. 2004.
83 Američané: experti na luxusní stáří. Hospodářské noviny, 20. 4. 2004.
84 Žalobce: násilník zůstane za mřížemi. Lidové noviny, 12. 3. 2004; Neštítil se násilí na bezbranných. Blesk,
8. 7. 2004;
85 Okradli důvěřivou. Právo, 7. 2.2004.
86 Podvodnice okradly důchodkyni. MF Dnes, 5. 2. 2004; Naivní důchodkyně. Blesk 28. 7. 2004
87 Na Hradišťsku se množí okrádání starých lidí. Právo 28.7.2004
88 Důchodce, oblíbený cíl podvodníků. MF Dnes 26. 5. 2004
89 Falešný obchodník nabídl ženě slevu, a pak ji okradl. Lidové noviny 30. 8. 2004
90 Pozor na “revizorku”. Blesk, 22. 11. 2004.
91 Starší lidé, snadný terč podvodníků. MF Dnes 19. 7. 2004.
92 Důchodce, oblíbený cíl podvodníků. MF Dnes 26.5. 2004
93 Kluci přepadli důchodkyni. Právo, 21. 10. 2004
94 Senioři jsou na ulici bezbranní. MF Dnes 27. 1. 2004
95 Další naletěla. Blesk 23. 6. 2004; Slibovaly vyšší důchod, ale obraly ji o 75 tisíc. Blesk, 14. 7. 2004.
96 Přeplatek nedostali, zato přišli o úspory. Blesk, 30. 12. 2004.
97 Okradl slepou babičku. Blesk, 23. 2. 2004; Proboha! Stařenky vraždili pro pár stokorun. Blesk, 12. 7. 2004;
Vrah stařenek dnes před soud. Právo, 27. 5. 2004; Vrah stařenek se třese a mlčí. MF Dnes, 28. 5. 2004; Vrah
babiček dostal doživotí. MF Dnes, 7. 10.2004.

47

98 Např. Hyena ukradla důchodcům 5 miliónů. Blesk, 19. 2. 2004; Další hyena udeřila. Blesk, 19. 5. 2004; Hyena
přijela v mercedesu. Právo, 24. 2. 2004.; Hyena spáchala další loupeže. Právo, 30. 6. 2004.
99 Vsetín: Stařenka si podpálila kuchyň. MF Dnes, 20. 2. 2004.; Babička se udusila. Blesk, 3. 2. 2004.
100 Pyrotechnika trhala prsty. Blesk, 30. 12.2004.
101 Terorista-důchodce zemřel! Blesk, 12. 1. 2004.
102 Smrt na přechodu. Blesk, 16. 12. 2004
103 Divoký děda pobodal vnuka. Blesk, 7. 1. 2004; Útočil nožem. Blesk, 8. 7. 2004
104 Julia Roberts měla kokain v protéze! Blesk, 17. 3. 2004.
105 Místo ptačího zobu vypěstoval drogu. Blesk, 27. 9. 2004.
106 Syn zřejmě napadl matku tak, že zemřela. MF Dnes, 31. 3.2004, Myslivec po hádce zastřelil manželku
brokovnicí. MF Dnes, 2. 3. 2004.
107 Neuvěřitelné!Přežil skok z Vyšehradu! Blesk, 20. 4. 2004.
108 Dědečku, fuj! Na holčičky se nesahá! Blesk, 14. 2.2004.
109 Zneužíval holčičky, teď se bojí! Blesk, 31. 1. 2004.
110 Důchodce onanoval před panelákem. Blesk, 25. 3. 2004.
111 Např. Zmizelou stařenku hledal i vrtulník. MF Dnes, 6. 10. 2004.
112 Našli utopenou. Právo, 17. 8. 2004.
113 Ztracená stařenka spala u potoka. MF Dnes, 7. 10. 2004.
114 Až budou Češi na vymření. MF Dnes, 31. 7. 2004. Vymíráme, varuje vládu statistika. Právo, 9. 1. 2004; Češi
vymírají, počet obyvatel však zachraňují cizinci. Hospodářské noviny, 23. 7. 2004.
115 Např. Stárnutí populace straší i USA. Hospodářské noviny, 30. 8. 2004, Stárnutí populace může být tragické.
Hospodářské noviny, 21. 9. 2004. Stát svými dluhy dobyl Hollywood. Hospodářské noviny, 29. 7. 2004.
116 z centra bude skanzen pro turisty. MF Dnes, 12. 2. 2004; Německé pohraničí se vylidňuje. a stárne.
Hospodářské noviny, 13. 4. 2004. Lidí v Pardubickém kraji za 10 let ubylo. Právo, 11. 2. 2004.
117 Porodnice slouží seniorům. Blesk, 31. 7. 2004.
118 ČR v roce 2050: Důchodci pomřou hlady? Blesk, 9. 1. 2004.
119 Stát vymýšlí, jako donutit ženy rodit. MF Dnes, 9. 1. 2004. Vymíráme, varuje vládu statistika. Právo,
9. 1. 2004.
120 ČR v roce 2050: Důchodci pomřou hlady? Blesk, 9. 1. 2004.
121 Stárnutí sníží životní úroveň všech. Hospodářské noviny, 29. 7. 2004.
122 Česko se změní v zemi lidí nad padesát let. Právo, 8. 1. 2004.
123 Do módy jde dovolená v poklusu. MF DNES. 12. 1. 2004.
124 Důchodce kroužkuje čápy. Právo, 9. 7. 2004.
125 Např. Lenoši, styďte se! takhle cvičí důchodci. Blesk, 21. 5. 2004.
126 Jirásek vyjíždí za věrnými čtenářkami. MF DNES, 19. 3. 2004.
127 „Počítačová výuka skutečně zaujala, i ty babičky se chtějí naučit pracovat s touto technikou…“ In: Senioři
v Boleslavi se učí brouzdat po internetu. MF DNES, 22. 6. 2004.
128 Např. Jsme opravdu tak staří? Hospodářské noviny, 17. 12. 2004.
129 Např. Plavu, plaveš, plaveme… Lidové noviny, 20. 8. 2004.
130 Např. Město, kde leží dudy za oltářem. Lidové noviny, 26. 8. 2004.
131 Např. Dolly Buster šokovala stařenky. Blesk, 22. 5. 2004.
132 Univerzity nejen pro mladé. Lidové noviny, 21. 5. 2004.
133 Např. Perdo Almodóvar: filmař provokativních zpovědí. Právo, 17. 7. 2004.
134 Jak se budeme chovat v tramvaji? Hospodářské noviny, 26. 11. 2004.
135 „Vnučka s pravnučkou o ni pečují, mixují potravu, krmí ji, v noci k ní každé dvě hodiny vstávají a obracejí ji,
aby neměla proleženiny.“ In: Blesk. 10. 1. 2004.
136 Stále se usmívám, říká stoletá žena. MF DNES: 8. 1. 2004.
137 Např. Ve 101 letech si sama uvaří i uklidí. Blesk, 14. 12. 2004.
138 Např. Pláču bolestí. Blesk, 10. 2. 2004.
139 Jiří Kodet: Zapomenutý, bez peněz… Blesk, 21. 8. 2004.
140 Případ důchodce Zemana. Hospodářské noviny, 26. 4. 2004.
141 Gott zažádal o důchod! Blesk, 23. 2. 2004.
142 „To, že by si měl jen užívat důchodu, si ale nedovede představit, kantořině zasvětil celý život“. In: Za
katedrou strávili více než čtyřicet let. Právo, 26. 8. 2004.

48

143 Devadesátiletý muž boj s úřady nevzdává. MF DNES: 10. 1. 2004.
144 Např. „Téměř devadesátiletá, stále vitální a noblesní dáma“ In: Jak česká šlechta přichází o iluze. Lidové
noviny, 22. 5. 2004.
145 „Nejen v naší, ale i v dalších rozvinutých zemích se potřeba celoústavní péče pro lidi nad 65 let týká pouze tří
až pěti procent z nich. Hovoříme-li o problematice stáří a ústavní péče, je bohužel tato marginální skupina
dominující. Na stránkách tisku se objevují titulky: „Máme málo domovů důchodců“, provázené fotkami vyhaslé
stařeny. Vytváří obraz stáří, které odpuzuje, přitom není pravdivý a diskriminuje.“ In. Ústav většina nepotřebuje.
Hospodářské noviny, 10. 12. 2004.
146 Obce prodávají budovy mateřských škol. Lidové noviny, 3. 7. 2004.
147 Obce prodávají budovy mateřských škol. Lidové noviny, 3. 7. 2004.
148 Obce prodávají budovy mateřských škol. Lidové noviny, 3. 7. 2004.
149 Česko zachrání jen imigranti. Lidové noviny, 6. 8. 2004.
150 Greenspan: Američané by měli pracovat déle. Lidové noviny. 30. 8. 2004.
151 Sociální klec. Lidové noviny, 19. 7. 2004.
152 Např. Dejte si pozor, radí seniorům policie. MF DNES, 3. 6. 2004.
153 Život bez asistentky? Nepředstavitelné, říká Hana Tejčková. MF DNES, 19. 2. 2004.
154 Např. v Ledči začala Tříkrálová sbírka. MF DNES, 5. 1. 2004.
155 Pozor na síť! MF DNES. 4. 5. 2004.
156 Bezpečí důchodců ohlídá dispečink. MF DNES, 14. 7. 2004.
157 Např. Babičky si pochvalují zabezpečení dveří od strážníků. MF DNES, 5. 2. 2004.
158 Např. Snažím se dávat lidem péči, jakou bych jednou chtěla sama. MF DNES, 20. 2. 2004.
159 Policejní brožura má pomoci seniorům. MF DNES, 9. 3. 2004.
160 Jirásek vyjíždí za věrnými čtenářkami. MF DNES, 19. 3. 2004.
161 Nemocnice pohlídá i důchodce. Právo, 10. 7. 2004.
162 Např. Důchodce upozorní samolepky. MF DNES, 27. 1. 2004.
163 Např. Zapomínat je lidské. MF DNES, 3. 8. 2004.
164 Senioři mají šanci získat lepší pocit bezpečí. MF DNES, 25. 2. 2004.
165 Peníze z fondu PHARE mají pomoci seniorům. MF DNES, 22. 3. 2004.
166 Důchodci budou mít přes den co dělat. MF DNES, 27. 12. 2004.
167 Staří lidé jsou snadnou kořistí. MF DNES, 4. 6. 2004.
168 Psychologové: ostražitosti s věkem ubývá. MF DNES, 3. 4. 2004.
169 140 km pěšky k lékaři. Blesk, 21. 9. 2004.
170 „… ženy často považují inkontinenci za normální součást stárnutí, nebo si myslí, že jejich obtíže nelze léčit.
Obě domněnky jsou ovšem chybné.“ In: Hospodářské noviny, 15. 7. 2004.
171 Např. Co je Škola stáří? Hospodářské noviny, 18. 3. 2004. Dožíváme se více roků, životní styl rozhodne, jaké
budou. Hospodářské noviny, 13. 5. 2004.
172 Potíže spojené se stárnutím se u mužů objevují pozvolna. Hospodářské noviny, 17. 6. 2004.
173 Stárnutí je přirozené, demence k němu nepatří. Hospodářské noviny, 21. 10. 2004.
174 Např. Komunisté strašili kapitalismem a drahotou. MF DNES, 3. 5. 2004.
175 Hospodářské noviny, 7. 7. 2004.
176 Vláda prohrála, nájmy se nezvýší. Hospodářské noviny, 10. 3. 2004.
177 Více k tématu viz např. Vidovićová (2005), nebo Bytheway (1995).
178 Byla obviněna žena, jejíž pes pokousal dítě. Lidové noviny, 22. 10. 2004.
179 Spor o růst mezd… Hospodářské noviny, 3. 3. 2004.
180 Zlevněte benzín, nebo vám vyhodím pumpy, hrozil důchodce. Blesk, 10. 7.2004.
181 Starý a krade. Blesk, 13. 3. 2004
182 Chtěl si to rozdat s policisty. Blesk, 17. 5. 2004.
183 Zatkli „nácka“- důchodce. Blesk, 20. 1. 2004.
184 Zdroj: http://www.novinky.cz/02/86/53.htm

49